Martin C. Putna: K církvím se stahují supi čekající na lesy a miliardy

Pozn JH: k pluralitě uvnitř církve často deklarovanou představiteli církví zejména v  poslední době nabízím pohled Martina C. Putny na souvislosti restitucí.
 
Podepsal jste petici, která vyzývá politiky, aby zastavili schvalování zákona o církevních restitucích. Proč?
 
Podepsal jsem ji proto, že jsem katolík. Záleží mi na tom, aby moje církev prospívala duchem, a podle toho, kam se téma restitucí rozvinulo, to ani mé církvi, ani církvím obecně, ani české společnosti k dobru nebude.
 
- Zaznamenal jsem váš názor, že z právního hlediska má církev na majetek nárok, nikoli však z morálního. Můžete to vysvětlit?
 
Ta věc je zpolitizovaná nešťastným způsobem a ze všech složitých aspektů byl vyzdvižen jen aspekt právně-historický, který já nezpochybňuji. Zpochybňuji způsob, jakým se rozprava vedla. Respektive rozprava v církvích samých se příliš nevedla, všechno probíhalo kuloárním způsobem. Skupina ekonomů blízká kardinálu Dukovi zpracovala návrh a spočítala náhradu a potom už se to odehrávalo jen mezi církevními představiteli a politickou reprezentací. To je nešťastné a výsledkem je, že veřejnost tomu nerozumí a není tomu nakloněna. I v církvích samotných, jak jsem zjistil, když mě oslovili s tou peticí, je řada hlasů, které jsou s tím nespokojeny. Mají obavy, že obrovský přísun financí, nemluvím o pozemcích, ale o finanční stránce, přivede církve do neštěstí. Lépe řečeno, že to prošustrují a nebudou mít nic. To je mé staré proroctví: Církve majetek dostanou, všechno prošustrují, a až nebudou mít nic, tak teprve začne obnova českého křesťanství.
 
- Je takový názor v katolických kruzích ojedinělý?
 
Až tak ojedinělý není. V kruzích, ve kterých se pohybuji, vládne spíše rozpačitost. Vedou se o tom, vlastně v podstatě až teď, neoficiální diskuse, kde lidé promýšlejí různé aspekty a různá rizika, která z toho plynou, ale rozhodně to není tak, že by bylo velké, všeobecné, jednoznačné nadšení.
 
- Ale asi nikdo v těchto kruzích nezpochybňuje, že by k nějakému narovnání se státem dojít mělo?
 
To určitě. Chtěl bych zdůraznit, že nejsem pro to, aby církve byly zcela bez majetku. Ze strany odpůrců často zaznívají argumenty, které jsou v podstatě argumenty proti církvím a náboženství vůbec. Tam často slyšíme něco, co zní starou komunistickou rétorikou. Senátor Dryml vyhlašoval, že to bude pak majetek Vatikánu a že jde o bezpečnostní ohrožení státu. To je rétorika prokurátorů z 50. let, kteří zavírali české kněze s tím, že jsou agenty Vatikánu. Několik tisíc českých kněží a řeholníků a řeholnic a laiků bylo tehdy odsouzeno do vězení a zavíráno v koncentračních táborech. Když lidé s komunistickou minulostí vedou tuto řeč, je to poměrně nechutné. To mě uráží a je to jeden z důvodů, proč jsem se k tomu dřív nevyjadřoval. Říkal jsem si, že nebudu lidem, kteří si v hloubi duše přejí, aby církve úplně zanikly, dopřávat jakoby podporu zevnitř církví.
 
- Palba z proticírkevního tábora je docela silná a vy jim svou kritikou nabíjíte kanóny. Nejste považován za zrádce?
 
V křesťanské i židovské tradici existuje fenomén, kterému se říká prorocký hlas. Je tu vždycky hlas církevních právníků, historiků a oficiálních představitelů, ale také tu vždy byly, ve všech církvích, nejen katolické, hlasy lidí, kteří nebyli nikým úředně povoláni, jmenováni nebo zvoleni, ale sami ze své niterné kritické potřeby a ze své lásky k církvím vždy čas od času vystupovali a říkali, se všemi riziky: Přátelé, toto my jako křesťané děláme špatně. Ta petice, kterou jsem neinicioval a neformuloval, jenom ji podepsal, je takovým prorockým hlasem v církvích. Ona říká: Příliš jsme se soustředili na to, že naše problémy vyřeší to, že budeme mít mnoho peněz a tím pádem budeme moci lépe fungovat a plnit naše poslání, a přitom jsme opomněli jiné aspekty.
 
- Znáte se osobně s kardinálem Dukou, nedostal jste od něho za tato slova za uši?
 
Pana kardinála si velmi vážím za řadu věcí a třeba v názorech na kulturu a historii jsem mu, myslím, velmi blízko. Nepochybuji o tom, že má ty nejlepší úmysly. Určitě nepatří k těm, kteří chystají, jak to rozkradou. Bohužel, jsou i grázlové, kteří se nyní k církvím stahují jako supi, chystajíce se na církevní lesy a miliardy. A myslím si, že nejenom pan kardinál, ale celá reprezentace podcenila diskusi uvnitř církví a uvnitř společnosti.
 
- V petici je psáno, že budoucnost církví nelze stavět na majetku minulosti, ale na současné živé víře a ochotě k oběti. Já to čtu tak, že by církev měla vyžít hlavně z toho, co jí dají věřící.
 
Ano, to je model, který existuje v USA nebo ve Francii. Já jsem strávil rok v Americe a přesvědčil jsem se, že tam všechny církve fungují na principu dobrovolnosti a žijí z toho, co vyberou. Chtějí-li kostel, musejí si ho postavit, chtějí-li kněze, musejí si ho zaplatit. Od státu dostávají podporu jen na konkrétní charitativní a kulturní projekty. A musím říci, že jsem nikde nezažil tak živou víru a lidsky sympatické prostředí jako v Americe, v těch konkrétních místních farnostech a sborech. Zpět k restitucím. Musím vzpomenout varovný příklad Slovenska, kde církevní restituce proběhly a ta částka ani nebyla tak velká. Případ trnavského arcibiskupa Bezáka ukazuje, že se s tím majetkem potajmu staly podivné věci.
 
- Proč byl odvolán arcibiskup Bezák?
 
Protože ukázal na machinace s církevním majetkem, na to, že jeho předchůdce arcibiskup Sokol poslal půl miliardy slovenských korun slovenským fašistickým spolkům v Kanadě.
 
- A jaká byla reakce Vatikánu?
 
Nezačal prošetřovat arcibiskupa Sokola, ale odvolal na základě falešných, absurdních obvinění – jako že málo chodil v sutaně – arcibiskupa Bezáka. Což vedlo k tomu, že i v tak pokorném katolickém prostředí, jaké na Slovensku je, se zvedla obrovská vlna nevole a demonstrací. A když se lidé ptali, proč byl odvolán biskup, který mluvil normálním jazykem, přitahoval mladé lidi k víře – tak odpověděli, že je to tajné. Tento varovný příklad ukazuje, že pokud se ta obrovská částka dostane do prostředí, v kterém neexistuje žádná veřejná diskuse a žádná kontrola, tak ty peníze mohou skončit kdo ví kde.
 
- Kardinál Duka tvrdí, že umějí hospodařit, na což ukazuje, že jim za dvacet let zbankrotovala pouze jedna farnost.
 
To je proto, že zatím žádné peníze nazbyt neměli, a teď dostanou miliardy. Navíc dojde k obnově stavu majetku, který byl v roce 1948, kdy počty věřících byly zcela jiné, oproti dnešku asi pětinásobné. A tato formální restituce tak zmrazí přirozený náboženský vývoj, ať už by probíhal kamkoliv. A oslabí vazbu církevní reprezentace na věřící, protože když bude mít reprezentace spoustu peněz, tak vlastně jakoby nebude potřebovat lidi v kostelích. Kdežto když bude na vlastních lidech i finančně závislá, tak to povede k tomu, že s lidmi bude muset víc a otevřeněji mluvit.
 
- Co říkáte na to, že se církev začala propojovat více se státní mocí a s politikou? Názorným příkladem je prezident Václav Klaus. Před časem přirovnal církve k spolku zahrádkářů a teď navštěvuje církevní slavnosti a vyzývá církev k větší angažovanosti.
 
Žijeme v čase Pussy Riot. Vysvětlím, co tím myslím. Tahle proměna se netýká jenom Klause. To je něco, co probíhá celou Evropou a Amerikou až do Ruska. To je propojování pravicového autoritářského nacionalismu s náboženstvím. V historii to má svoje předobrazy v době mezi válkami. Teď se to vrátilo a v Americe je to velmi silné. V době Bushe mladšího se vytvořila aliance konzervativních náboženských kruhů a politické pravice. Druhá paralela je Rusko. V nejhorších tradicích ruského samoděržaví a náboženského monopolu vznikla aliance mezi dvěma agenty KGB: Putinem a patriarchou Kirillem. Pravoslaví bylo vždy dominantním náboženstvím, to je historický fakt, ale není a nebylo jediným náboženstvím a je otázkou, zda má mít státem privilegované postavení. Klaus je geograficky i symbolicky průsečíkem obojího. V jeho prostředí se objevili lidé z krajně konzervativních náboženských kruhů, jako Hájek nebo Semín. To nejsou běžní katolíci, ale katolikálové, představitelé fundamentalistického hnutí, které je ještě daleko pravicovější než současný papež. Na druhé straně jsou tu Klausovy ruské vazby, které mu ukazují, že když chce být tím velkým autoritativním vládcem, tak je celkem fajn k tomu mít náboženské oleandry.
 
- A proč jsem zmínil Pussy Riot?
 
Protože patří do obrazu ruské náboženské scény stejně jako patriarcha Kirill, velký propagátor diktátora Putina. Ony jsou ten prorocký hlas v Rusku. V této souvislosti mě poměrně vyděsilo, že někteří náboženští představitelé u nás řekli, že ten trest chápou, že ty holky se měly omluvit, že něco takového se v posvátném prostoru nesmí. Jenže pomlčeli o tom, proč ty holky u oltáře tu taškařici udělaly. Že to nebyla politická provokace, ale zoufalá modlitba, která říká – děje se tu něco špatně, církev podporuje nedemokratický režim, je to hanba!
 
- Má to církev v sobě zakódované, že tíhne k mocenské klice?
 
Když se podíváme na církevní dějiny, tak vidíme, že to pokušení bývalo velmi časté. Začíná na začátku 4. století, kdy církev přestává být pronásledována a stává se náboženstvím státním. A to se jí zalíbilo. Zlomem byl rok 1945. To je okamžik, kdy církve, jak katolické, tak protestanské, definitivně prohlédly ze svých občasných sympatií k různým autoritářským režimům. Druhá světová válka ukázala, že ty režimy, byť se zaštiťovaly náboženskou rétorikou, nikdy nevedly k ničemu dobrému. To bylo velké profackování od pánaboha. A teprve potom začaly v Evropě vznikat křesťansko-demokratické strany. Ukázalo se, že jediný dobrý způsob, jak církve mohou působit směrem k moderní společnosti a politice, je v demokratickém rámci.
 
- Minulý rok se hlavně kvůli angažmá Ladislava Bátory na ministerstvu školství mluvilo o nebezpečí pronikání nacionalistů do státní správy. Vy jste mluvil o hrozbě fašismu. Je to nebezpečí stále reálné?
 
Bátorou tehdy vyzkoušeli, že to nepůjde. Reakce veřejnosti byla naštěstí příliš silná. Ta tendence však pořád existuje. A jsme zpátky u restitucí. Ty restituce vytvářejí obrovské riziko pro mocenský vzestup právě těchto lidí. Mám obavu, že tito lidé, kteří říkají – my jsme ti nejpravověrnější katolíci na světě, přijdou např. s obrovským vzdělávacím projektem, s nějakou vzornou katolickou college, které bude šéfovat např. bývalý ministr Dobeš. Kdo zaručí, že tito lidé na to miliardu nedostanou? Dokonce bych se divil, kdyby takový plán už neexistoval.
 
- Na severu Čech i jinde jsme zažili nepokoje mezi většinovou populací a Romy. Myslíte si, že tady může přijít politik a těchto problémů využít k politickému startu?
 
Když se podíváte do parlamentů současné Evropy, do Řecka, Finska, Maďarska, tak vidíte, že v mnoha zemích v nich sedí polofašisté nebo i skuteční neonacisté. Maďarský Jobbik je neofašistická, otevřeně antisemitská strana. Řecký Nový úsvit je strana, která se hlásí k neonacismu, používá hajlování jako symboliku. U nás je i skrze ten romský problém na to hodně zaděláno.
 
- Je možné srovnávat dnešní situaci s první republikou?
 
Bohužel jsem musel přečíst kvantum staré fašistické literatury kvůli tomu, že jsem pracoval na knížce o české katolické literatuře, a ve 30. letech bylo propojení části katolických intelektuálů s extrémně pravicovou a fašistickou scénou poměrně časté. A tak jsem viděl, že rétorika, způsob manipulativního poukazování na reálné chyby a slabosti demokracie a tržního systému byly velmi podobné. Když čtete současné ultrapravicové články, máte pocit, že čtete 30. léta. A je otázka, zda demokratická veřejnost tehdy situaci podcenila nebo byla příliš roztříštěna nebo co. Protože demokrati jsou ve své podstatě roztříštěni, protože diskutují, hlasují, píšou knihy, zatímco fašisté mnohem snáze jednají. Je možné, že skutečně stojíme na prahu nové fašistické éry, fašistické v tom docela přesném historickém smyslu, s vůdcovským principem, s extrémním nacionalismem, xenofobií a s více či méně extrémní náboženskou rétorikou.
 
- Tady takový někdo je?
 
Skupina D. O. S. T. jsou čeští fašisté.
 
- To je marginální skupina lidí.
 
V napojení na Bobošíkovou a na Klause to už není tak marginální skupina.
 
- Myslíte, že Klaus bude mít ještě chuť na praktickou politiku?
 
Myslíte, že se Klaus zavře do svého institutu a bude přednášet a že se s tím spokojí? To je opravdu dobrý vtip.
 
- Je mu už přes sedmdesát.
 
Podívejte se na Charlese de Gaulla a Churchilla. To jsou lidi, co udělali comeback kolem sedmdesátky. A podívejte se, v kolika nastoupil Masaryk na Hrad.
 
---
 
Když bude mít církevní reprezentace spoustu peněz, tak nebude potřebovat lidi v kostelích
Církve majetek dostanou, všechno prošustrují, až nebudou mít nic, začne obnova českého křesťanství
 
Martin C. Putna (1968) katolický intelektuál a literární historik. Přednáší na Fakultě humanitních studií UK, vydal řadu knih (Česká katolická literatura v kontextech 1918–1945, Václav Havel – Duchovní portrét v rámu české kultury a další)
 
Oldřich Danda
 Právo, 31.8.2012, str 12

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Povolené HTML značky: <a> <em> <strong> <cite> <code> <ul> <ol> <li> <dl> <dt> <dd>
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Each email address will be obfuscated in a human readable fashion or (if JavaScript is enabled) replaced with a spamproof clickable link.

Více informací o možnostech formátování

CAPTCHA
Prosím před pokračováním opište text na obrázku. Jde o opatření proti robotům.
Image CAPTCHA
Opište prosím znaky na obrázku.

Anketa

Účastníte se života své farnosti?:

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer