Promluva papeže před modlitbou Anděl Páně, nám. sv. Petra
Drazí bratři a sestry, dobrý den! Dnešní evangelium podává tři podobenství, kterými Ježíš mluví k zástupům o Božím království. Zastavím se u toho prvního o dobrém semenu a koukolu, které ilustruje problém zla ve světě a zdůrazňuje trpělivost Boha (srov. Mt 13,24-30.36-43). Kolik trpělivosti má Bůh! Každý z nás si může říci: Kolik trpělivosti má se mnou Bůh! Podobenství se odehrává na poli a má dva protagonisty. Na jedné straně hospodář, který znázorňuje Boha a rozsévá dobré semeno; na druhé nepřítel, který představuje satana a rozsévá plevel.
Postupem času vyroste mezi klasy koukol, k čemuž zaujímají služebníci a hospodář odlišné postoje. Služebníci by chtěli zasáhnout a plevel vytrhat, avšak hospodář, který má starost především o zachování úrody, je proti: „Ne. Jinak byste při sbírání plevele mohli s ním vytrhat i pšenici“ (v.29). Tímto podobenstvím nám Ježíš říká, že dobro a zlo se v tomto světě natolik prolíná, že je nelze oddělit a všechno zlo vymýtit. To může pouze Bůh a učiní to na posledním soudu. Nynější situace se svojí dvojakostí a nesourodostí je polem svobody. Je to pole svobody křesťanů, na kterém se obtížně cvičí rozlišování mezi dobrem a zlem.
Na tomto poli je tedy třeba s velkou důvěrou v Boha a Jeho prozřetelnost spojovat dva zdánlivě protikladné postoje: rozhodnost a trpělivost. Rozhodnost je ochota být dobrým semenem – to chceme všichni – všemi svými silami a proto zaujímáme odstup od zla a jeho svodů. Trpělivost znamená upřednostňovat církev, která je kvasem těsta a nebojí se ušpinit si ruce praním plen svých dětí, před církví „čistých“, která si dělá nárok předčasně soudit, kdo je v Božím království a kdo nikoli.
Pán, který je vtělená Moudrost, nám dnes pomáhá chápat, že dobro a zlo nelze identifikovat s definovanými oblastmi nebo určitými skupinami lidí: Tito jsou dobří, tito jsou zlí. Říká nám, že hranice mezi dobrem a zlem prochází srdcem každého člověka, prochází srdcem každého z nás, to znamená, že všichni jsme hříšníci. Mám chuť se vás otázat: Kdo není hříšník? Ať zvedne ruku.“ - Nikdo! Protože všichni jsme hříšníci. Ježíš Kristus nás svojí smrtí na kříži a svým vzkříšením vysvobodil z otroctví hříchu a dává nám milost kráčet v novém životě. Křtem nám však daroval také zpověď, protože neustále potřebujeme, aby nám byly odpouštěny hříchy. Vidět vždycky a pouze zlo, které je okolo nás, znamená, že nechceme uznávat hřích, který je také v nás.
Ježíš nás však učí vidět pole světa a pozorovat skutečnost jiným způsobem. Jsme povoláni naučit se Božím dobám, které nejsou našimi dobami, a také Božímu „pohledu“, takže díky blahodárnému vlivu rozechvělého čekání se pak to, co bylo koukolem nebo vypadalo jako koukol, může stát dobrou úrodou. To je skutečnost obrácení, perspektiva naděje!
Kéž nám Panna Maria pomáhá sbírat ve skutečnosti, která je kolem nás, nejenom špínu a zlo, ale také dobro a krásu; demaskovat dílo satana, ale především důvěřovat v Boží působení, které zúrodňuje dějiny.
Přeložil Milan Glaser