Pro mnohé manžele je až bolestné, když si vzpomenou na dny své známosti. Tehdy se zdálo, že jeden druhému tak dobře rozumějí! Jak je to možné? Tehdy si totiž spolu povídali, otvírali jeden druhému svá srdce a měli velkou radost z toho, že chápou svého partnera i že on chápe je. Upřímnost jednoho vyvolávala otevřenost druhého. Muž objevoval, jaká je ve skutečnosti jeho snoubenka. A ona cítila, že jí její milý rozumí stejně jako ona jemu.
Nyní už spolu žádný skutečný dialog nevedou. Mluví spolu sice o spoustě druhořadých, triviálních a obecných záležitostí, ale o věcech, které jsou opravdu nejdůležitější, intimní, osobní - o těch se už nezmiňují. Jejich dialog je přerušen. Pouze si spolu mechanicky vyměňují informace. V některých manželstvích spolu partneři nemluví vůbec. Znal jsem několik manželů, kteří si spolu třeba po několik týdnů nevyměnili ani slovo! Tím vzniká doma dusivá atmosféra. Jen si představte, jací lidé mohou vyrůst z dětí, když léta při jídle jeden z rodičů nepromluví ani slovo, zatímco druhý bez přestání vykládá ve snaze skrýt před nimi krutou prázdnotu jejich soužití!
Ona nádherná zvědavost, která provázela muže a ženu před svatbou, je pryč. Žízeň po objevování a porozumění se vytratila. Manžel si myslí, že nyní už své ženě rozumí. Po prvním slovu, které pronese, dá muž najevo své podráždění a svým postojem jasně vyjadřuje: „Říkáš mi pořád to samé!" Jak se manželka může projevit tváří v tvář takové reakci? Čím méně se však projevuje, tím méně ji manžel může chápat. A čím více cítí, že ji nechápe, tím více se stahuje do sebe. Vzrušení z objevování toho druhého se ztratilo. Jestliže si myslíte, že znáte svou manželku nebo svého manžela, je to proto, že jste úplně vzdali skutečnou snahu ho poznávat. Zároveň se přitom bude neustále zvětšovat rozdíl mezi tím, jak jste si svého partnera představovali, a tím, jaký ve skutečnosti je.
Objevování skutečné osobnosti člověka není nikdy snadné. Vzpomínám si na jednu ženu, která se mnou přišla prohovořit velice vážné problémy. Na konci našeho rozhovoru jsem se zeptal: „Co si o tom myslí váš manžel?" - „Víte," přiznala se, „můj manžel je jako tajuplný ostrov. Stále ho obeplouvám kolem dokola a nemohu najít místo, kde bych mohla přistát." Rozuměl jsem jí, protože měla pravdu. Skutečně existují muži, kteří jsou jako tajuplné ostrovy. Brání se jakémukoliv sblížení. Nevyjadřují své názory ani nezaujímají k žádné věci vlastní stanovisko. Když se s nimi jejich žena chce poradit o něčem vážném, skryjí se za svými novinami. Vypadají, že je nezajímá nic jiného. Odpovídají, aniž by od nich vzhlédli, neosobním, anonymním a lhostejným tónem, proti němuž se nelze ohradit. Nebo se z toho vyvléknou tak, že vše přejdou nějakým žertem.
S laskavým svolením převzato z knihy Paul Tournier Porozumění v manželství, kterou vydal Návrat domů v Praze v roce 1994.
Autor: Tournier, Paul | Štítky: komunikace, láska v manželství, povzbuzení
Sekce: Povzbuzení | Tisk | Poslat článek známému