Prokop Remeš je lékař, religionista a teolog. Roky pracuje se závislými v psychiatrické nemocnici v pražských Bohnicích. Ti přitom bez ohledu na svou (ne)víru drží v ruce Bibli.
- Můžete metodu hagioterapie blíže představit?
Je to způsob práce s biblickými příběhy ve smyslu zrcadlení. Staví na schopnosti a ochotě vidět v nich sebe samého. Nejprve příběh čteme, pak hovoříme o lidech, kteří v něm vystupují, o problémech, které řeší, o bolestech, které je zraňují, a ke svému překvapení pak klienti většinou zjišťují, že se nedívají z okna, ale do zrcadla. Nacházejí se v jednotlivých postavách, rozpoznávají, že všechno, co se v Písmu odehrává, může být obrazem toho, co se odehrává v jejich duši. Pro závislé to bývá velmi oslovující a umožňuje jim to nový a nečekaný náhled na sebe sama a na svoji životní situaci. Potažmo i klíč k jejímu řešení.
- A proč právě lidi trpící závislostí?
Na začátku této praxe před čtvrt stoletím stál zájem z oddělení pro léčbu závislostí. Alkoholici nebo narkomani fungují většinou psychicky docela normálně - tedy pokud nejsou pod vlivem své návykové látky, což se v nemocnici neděje. Jsou zároveň otevření hlubokým tématům. Nemocní jinou psychickou nemocí by hovory o smrti, existenci dobra, zla či o vině a odpuštění snášeli mnohem hůře. Rozhodilo by je to. Jenže u závislých je to terapeuticky žádoucí: rozbít jejich stávající "zabetonování", rozhodit je, aby mohli začít se svým životem znovu - nově a lépe. Přivést je k hlubším tématům, protože se často svým prožíváním i myšlenkami pohybují na povrchu, doslova je stahovat k tématům, o která v životě skutečně jde. Například téma smyslu. Běžně o něm lidé moc nepřemýšlejí, ale u závislých je to velmi potřeba. Vstupuje do toho i téma náboženské víry, protože pracujeme s biblickými příběhy -u mnohých pak rezonuje a zasahuje.
- Jak biblickému tématu rozumějí?
Věřící lidé ho většinou slyší tak, jako předtím tisíckrát v kostele s příslušnou interpretací a převyprávěním. Bývá to docela problém, protože nejde o jejich pohled, ale o porozumění přijaté. Pracuje se s nimi poněkud hůř. Nevěřící lidé většinou slyší příslušný úryvek poprvé v životě a vztahují se k němu a prožívají jej autenticky tak, jak je zachycený a napsaný, nikoliv ve formě teologicky uhlazené. Nacházejí v něm více sebe sama a existenciální významy, příběh pak může být obrazem o nich samotných. Dnes jsme kupříkladu četli o Noemově arše. Kladou si pak otázky: v čem se já sám topím, co je mojí archou a záchranou, co je ta moje potopa? Písmo před ně staví velmi vážné otázky, jako je smrt, dobro a zlo. Existuje vůbec? Je to věc konvence nebo nějaké libovůle? A pokud tyto kategorie nejsou reálné, proč před závislé z příběhů vystupuje i otázka viny, kterou sami intenzivně prožívají? Mohlo by se zdát, že jde o nějaké abstraktní filosofické nebo náboženské otázky, ale když je závislí vztáhnou na svůj život, velmi často se jim ukazuje, že v nich a jimi žijí a mohou je zakotvovat. Je to pro ně doslova ryze praktická záležitost.
- To je zajímavé.
Vezměme třeba Abraháma, který jde obětovat Hospodinu svého syna Izáka. Všichni ho známe z kostela. Věřící lidé v devadesáti pěti procentech případů hovoří o jeho úžasné víře a důvěře v Boha a kloužou téměř nezasaženi jen tak po povrchu. Teprve později se ukáže, že je Abrahámovo konání vlastně taky vnitřně štve. Nevěřící rovnou řekne: Abrahám je šílenec. A tady je vlastně veliký rozpor: Jak se pozná šílenec, který slyší hlasy, od hluboce citlivého člověka, který usiluje o to žít Boží vůli? Společně se pak ptáme, co se v něm mohlo odehrávat, proč tak jednal? I tu se pak někteří rozčilují, jaký to byl gauner a padouch, že jde chladnokrevně zabít své dítě. Ale to je jen jedna faseta, jak se tento příběh může zrcadlit v lidské mysli. Je pak zajímavé nadhodit například otázku po interrupci. To většinou přítomnými zamává, zvláště v ženských skupinách.
- Jak může taková interpretace příběhu konkrétně pomoci závislému?
My nevykládáme příběh, jak se kdysi dávno stal, ale jak ho nyní vidíme a proč ho tak vidíme. Abrahám jde zabít své dítě na horu Moria. Závislí v terapii, kteří mají děti, si už většinou uvědomují, že jim svým stavem působí utrpení. Při čtení se zprvu rozčilují nad Abrahámem, který jde Izáka obětovat. Jenže závislí muži i ženy to dělají taky. A když jsou tak "hezky" rozčilení na Abraháma, mohou ten hněv vztáhnout i na sebe a přetavit jej v sílu to změnit: já takový/taková nechci být. Své dítě nebudu "zabíjet". Vezměme si i další rozměr toho příběhu. Abrahám totiž předtím na nátlak své ženy Sáry vyhnal svého prvního syna Izmaela do pouště, což prakticky znamenalo jeho zabití. Není pak představitelné, že Abrahám bude mít tak silné pocity viny, že se dokonce nemůže radovat ze syna Izáka, že nemá radost ve svém životě a že jeho pocity viny jsou až sebezničující? Také ty ho mohou vést k tomu, že se rozhodne Izáka obětovat. Jako trest. Říká si, že Bůh nechce, aby ho měl, protože se tak moc provinil na prvorozeném. Sebezničující pocity viny jsou pro závislé důvěrně známé. Mnoho z nich tím trpí: "Jsem takový gauner, že už je lepší se uchlastat k smrti". Jsou proudy křesťanské spirituality, které zvláště zdůrazňují, že Bible je Boží slovo a skrze něj nás oslovuje Bůh. Ne nějak abstraktně, ale zde a nyní. Čili když závislí opravdově čtou, jsou autenticky rozčilení na Abraháma a prožívají jeho příběh v nejhlubších rovinách své duše, pak k nim skrze toto vyprávění promlouvá Bůh. Pomáhá jim nastartovat v sobě sílu změnit se.
Jak poznat závislost? Přední český odborník na léčbu závislostí všeho druhu MUDr. Karel Nešpor popisuje základní příznaky závislosti na alkoholu. Je jich šest, a pokud jsou v průběhu asi jednoho roku alespoň tři přítomné, je vysoce pravděpodobné, že je osoba závislá.
1. Bažení 2. Zhoršené sebeovládání 3. Odvykací stav 4. Zvyšování tolerance 5. Zanedbávání zájmů 6. Osoba pokračuje v pití alkoholu navzdory nepříznivým následkům, o kterých ví Alkohol každoročně usmrtí mnohem víc lidí než tvrdé drogy. Podle pitevního registru zemřelo v roce 2015 na otravu alkoholem 133 osob a u dalších 682 lidí k úmrtí přispěl např. při nehodě či sebevraždě. Byl detekován i u 4544 dopravních nehod, při nichž zemřelo 62 lidí.
mach
Katolický týdeník , 15.8.2017, str 33