Existenciální přístup, jehož centrem je hledání smyslu našeho bytí, známe především z díla Viktora Emanuela Frankla. Tento zástupce tzv. třetí vídeňské psychoterapeutické školy přežil koncentrační tábor a na základě své zkušenosti zformuloval učení, jehož základní tezí je: kdo má k životu PROČ, snese téměř jakékoliv JAK.
Na učení Viktora Frankla navázal Alfried Längle, jehož mohou čeští čtenáři poznat v knize Žít svůj vlastní život od nakladatelství Portál. Nyní také pořádá dlouhodobý kurz koučování ve společnosti Coaching systems. V dnešním světě se velmi zaměřujeme na okolní podmínky, na to, v jaké prostředí vyrůstáme, co nás obklopuje, čím disponujeme. Čili na JAK. Již méně se pak zabýváme tím PROČ. Málo se tážeme sebe samých, co do života očekáváme, co chceme světu přinést a co je to základní, proč tu jsme. Absence právě existenciální tázání je důvodem řady neuróz a jiných problémů moderního člověka. Je to terapie, která hledá smysl pro lidi, kteří jej ztratili. Ale pomáhá i profylakticky, například učitelům, lékařů a dalším, aby si svůj smysl stále uvědomovali. "Mít smysl je něco jako mít střechu na domě. Když jej nemáte všechno ostatní je vám k ničemu. Všichni žijeme na ostrově neznáma a je na každém z nás, jaký dá svému životu smysl," říká Längle.
Jaká jsou hlavní témata existenciální analýzy? Jaká je její praxe? Hodně lidí v současném světě musí dělat věci, které je nebaví, kde jsou jako roboti a nejsou jako lidé. To je vyprazdňuje.
Každý člověk chce mít šťastný život, to je přirozené. Přijít ke štěstí znamená žít v naplňování. To je hlubší forma štěstí, na rozdíl například od výhry v loterii, která většinou žádným štěstím není.
Štěstí je výsledkem života. Existenciální analýza chce dojít k vnitřnímu naplnění, žít s přitakáním, říkat ano, tomu, co žiji. "Jedním z nejdůležitějších problémů je, že se stáváme jakýmisi mašinami, které mají plnit naše cíle," říká Längle. "Tím nechci říci, že bychom neměli mít cíle. Ale my často cíle přijímáme z vnějšku, jsou to cíle nastavené společností a my se za nimi ženeme, využívajíc sebe své tělo a mysl jako stroj. Ono to jde, cíle třeba dosáhneme, ale nikoliv pocitu štěstí. Lidé jsou málo hodnotově řízeni. Člověk v tomto funkcionálním pojetí nemá cenu, je prázdný." n
---
Často cíle přijímáme z vnějšku, jsou to cíle nastavené společností a my se za nimi ženeme, využívajíc sebe své tělo a mysl jako stroj. Cíle třeba dosáhneme, ale nikoliv pocitu štěstí.
Názor účastnice kurzu Existenciální koučování Alfried Längle přinesl v kursu pořádaném společností Coaching Systems diametrálně odlišný přístup ke koučování, vycházející z jeho (jím zformulovaní) existenciální analýzy a z logoterapie Viktora Frankla. Pro mě znamená průlom v přístupu k člověku, jak kouče samotného k sobě, tak ke koučovanému. Poctivě hluboko do nitra člověka až k samé podstatě bytí díky správnému porozumění svým pocitům. Cítím v tomto přístupu silný skutečný zájem o člověka. Bez předsudků, bez povrchní rychlé analýzy, postoje a hodnocení. Ocenila jsem i důraz na dostatečný čas při hledání smyslu a řešení. Tento přístup přináší v důsledku úplně nový pohled zejména na hodnoty, motivaci a leadership. Věřím, že tato témata brzy zaznamenají výrazný posun. Existenciální leader nevyžaduje po lidech víc, než jsou schopni (co v dané chvíli mohou). Je to leader, který stojí za lidmi a ne za cílem. Cíl považuje za vytyčený směr, nikoliv modlu. Je to leader budoucnosti a pro budoucnost. Existenciální leader bude nastupujícím typem leadera nové generace. Blažena Kohoutová, ředitelka PMF Institutu -bhc
HR Forum, 17.9.2017, str 18