Jak pastorační rady farností chápou samy sebe

K sebevědomí pastoračních rad farností

 

Co je pastorační rada farnosti- to je, bez ohledu na církevněprávní definice, ze strany respondentů viděno různě. Členům farních rad byly k výběru předloženy čtyři možnosti, které mohly seřadit od prvního do posledního místa. 51% všech respondentů vidí ve farní radě první linii zastoupení členů farnosti. 30% ji vidí jako v první řadě pracovní grémium. Pro 28% je poradním grémiem, 18% ji hodnotí jako vedoucí grémium.¹

 

Co to znamená, je-li farní radě přiřčena poradní funkce pouze jednou třetinou hlasů?Je to příliš málo, snad i proto, že slovo „poradní“ nemá takovou váhu? Nebo je obraz pastorační rady farnosti tak rozdílný proto, že se v procesu proměny církve nevyhnutelně vyvíjí i role farních rad – stejně jako role faráře a pastoračních a farních asistentů?

 

Touto otázkou po proměně role pastoračních rad farností v procesu přeměny pastoračních území se budeme věnovat ve druhé části knihy.

 

Vedoucí

 

„Vedoucí“ farní rady znamená, jak jsme v dotazníku zachytili, v každé diecézi něco jiného: zástupce, jednatel, předseda, předsedající, radní vikář. Proto výzkumný záměr dal vzniknout této otázce: „V naší farní radě má faktické vedení: ...“²

 

Odpovědi ukazují na to, že většina dotazovaných (66%) vidí jako vedoucího samotného faráře. Na druhé místo zařadili dobrovolného předsedu (40%). Na třetím místě následuje s 11% vedoucí tým dobrovolníků. 8% vidí jako vedoucí osobu zaměstnance farnosti. Pro 2% je to jáhen, pro stejný počet dotazovaných pak „šedá eminence“.

 

70% respondentů vychází s vedením grémia – zcela obecně viděno – velmi dobře. To je potěšitelné zjištění. Pouhých 8% je nespokojeno. Tato všeobecná spokojenost se samozřejmě dále diferencuje v dalších analýzách.

 

Vztah farní rada – farář

 

Jedním z aspektů stylu vedení je vztah mezi farářem a pastorační radou farnosti. Vyvstávají nám dvě otázky:

 

• Nechává farář farní radu pracovat samostatně?

• A jak vycházejí členové pastoračních rad se svým farářem?

 

Samostatná práce

 

69% respondentů z řad pastoračních rad vidí samostatnou³ práci jako důležitý úkol. 56% zdůrazňuje, že i v jejich případě je farář nechává pracovat samostatně. Jen čtvrtina (26%) zdůvodňuje požadavek samostatné práce tím, že farář je přetížen a proto se nemůže tolik starat o pastorační radu farnosti. Ve vyhodnocení dat rozeznáme tři typy:

• Čtvrtina může být označena za orientované na faráře. Ti svoje rozhodnutí činí vždy „s farářem“. Ten je nenechává samostatně pracovat.

 

• Dalších 44% většinou pracuje samostatně. tito respondenti mají ve všech výpovědích týkajících se samostatnosti průměrné hodnoty.

 

• Třetí skupinu můžeme popsat jako autonomní. Farář je nechává pracovat samostatně. Má to jen málo co dělat s tím, že je přetížen. Tato skupina také nejčastěji přijímá rozhodnutí bez faráře. trochu to vzbuzuje dojem, že tito autonomní jsou farářem spíše ponecháni sami sobě.

 

O vedoucí kompetenci faráře

 

85% dotázaných má pocit, že farář je vůči farní radě nastaven pozitivně. Jen zanedbatelná menšina farářů vykazuje ze pohledu respondentů negativní postoj vůči farní radě. To je dobrý základ pro úspěšnou spolupráci mezi farářem a pastorační radou farnosti.

 

A takto z různých úhlů hodnotí dotázaní postoj svého faráře vůči farní radě:

 

• 69% cítí, že jejich farář si váží každé formy vlastní iniciativy

• podle 55% se farář stará o dodržení rozhodnutí

• předkládá cíle (52%)

• Při rozhodování má poslední slovo (48%)

• Farář umí setkání farní rady dobře moderovat (48%)

• 42% míní, že jejich farář nemá problém s konstruktivní kritikou. 39% mu přičítá i dobrou kompetenci při řešení konfliktů.

• Jen málo lidí si myslí, že farář nesnadno deleguje úkoly (19%).

• Ještě méně respondentů je toho názoru, že pro jejich faráře představuje spiritualita a management protiklad (12%).

 

Role faráře je tedy vnímána převážně aktivně a pozitivně. V tomto ohledu ovšem se vyskytují různé skupiny:

 

• 34% respondentů má – podle analýzy, která se opírá o již zde prezentované výpovědi⁴ - velmi kompetentního faráře, jehož postoj k pastorační radě farnosti je zcela pozitivní. Váží si vlastní iniciativy, dokáže dobře vést setkání farní rady, přispívá k řešení konfliktů. Prakticky splňuje všechny nároky na dobrého vedoucího pracovníka. Proto tito faráře dokáží dobře skloubit spiritualitu a management. Duchovně vedou.

• Téměř polovina dotázaných (47%) považuje faráře vzhledem k jeho roli vůči farní radě za průměrně kompetentního.

• Zhruba každý pátý považuje faráře za nekompetentního. Toto hodnocení se týká především klerikálně autoritativních farářů bez příslušného vzdělání ve věcech vedení (19%).

 

Pokud to shrneme, je vztah farních rad k faráři následující: Jen jedna třetina považuje faráře za zcela kompetentního, polovina za průměrně schopného vedení, 19% respondentů ho považuje za nekompetentního. To je vzhledem ke klíčové roli, kterou statut farní rady přiřkl faráři, na pováženou.

 

 

 

 

Z pohledu faráře

 

Na tuto tématiku se podíváme ještě očima farářů, kteří se podíleli na výzkumu a pro které byl na konci dotazníku vyhrazen jeden celý blok otázek. Z těchto 229 farářů jich 53% pracuje v jedné farnosti, 32% má na starosti farnosti dvě, 15% tři a více. 3% farářů u této otázky nezakroužkovaly nic. 85% farářů je již minimálně 5 let ve farnosti. Téměř všichni (96%) se již dobře přizpůsobilo situaci ve farnosti. V převážné většině (86%) také mají ve své farní rady důvěru. 81% farářů považuje svoji spolupráci s farní radou za dobrou. Malá část z nich vidí svoje vzdělání ve vztahu k práci farní rady kriticky. Dobrá čtvrtina souhlasila s větou „Nebyl jsem připravován na spolupráci s dobrovolníky, kteří přebírají zodpovědnost.“ (23%).

 

Dotazovaní faráři se rozcházejí v otázce zda (podle jejich mínění) jsou farní radou podporováni či nikoli: 12% se necítí podporováno, zbytek ano. 6% se cítí být farní radou „převálcováno“. Ti faráři, kteří se cítí být farní radou podporováni, zaujímají i v dalších otázkách odlišné postoje než ti, kdo se podporování být necítí. Mají velkou důvěru ve farní radu. Pocit !převálcování“ farní radou není častý. Jsou to faráři, kteří vedou raději než ostatní a jimž přijde snadné být lidem nablízku. Dodávají, že je obtížné převzít stávající farní radu. Při této pestré kombinaci jednotlivých informací je zřejmé, že vztah mezi farní radou a farářem je komplexní.

 

... nejlépe volbou

 

Pro respondenty z farních rad je nesporné, že jejich členové jsou voleni. 78% je toho názoru, že „volby nabízejí dobrou možnost přitáhnout k aktivní spolupráci různé skupiny z farnosti.“ Volbami je také zaručeno, že některé skupiny získají příliš silný vliv (72%). Pro 69% respondentů je tedy volba nejlepší možností na sestavení tohoto grémia.

 

Sekundárním motivem pro uznávání voleb je pro 44% respondentů vytvoření protějšku k faráři. To nemusí být v žádném případě míněno konfliktně, ale lze to chápat zcela ve smyslu tvůrčího napětí.

 

Ojediněle se však vyskytly úvahy o jiných formách získávání kandidátů resp. obsazení grémia:

 

• 14% si myslí, že aktivní skupina lidí beztak přebírá funkce farní rady.

• Stejně tolik (14%) míní, že lidé chodící do kostela by měli nominovat jednotlivé osoby, které by vůbec nemusely být voleny.

• 13% dotázaných by rádo delegovalo členy do farní rady z aktivních skupin farnosti.

• 5% se obává, že volby vedou k takové pestrosti členů, že pak je ohrožena vzájemná spolupráce.

• 39% si myslí, že by každá farnost sama měla rozhodnout, zda a kdy bude volit.

 

Mezi dotázanými tedy existují různé názory, které zjednodušeně můžeme vtělit do věty: Volit jako dosud nebo volný způsob voleb. Za ono „jako dosud“ se staví 58%, 42% si umí představit jiný způsob voleb.

 

O čem je práce v pastorační radě farnosti

 

Jako křesťan nesu spoluzodpovědnost za farnost. Pokud chci v církvi něco změnit nebo spoluurčovat, tady mám k tomu příležitost. Na základě rozmanitosti tu vyvstávají i určité obtíže v případě pokusů o prosazení vlastních zájmů. Ve farní radě postrádám duchovní potravu. V první řadě nebo skoro v první řadě jde o finanční otázky, stavební záměry a spolupráci při farních slavnostech. I přísný styl setkání brání opravdovému rozhovoru, protože všechno je zaprotokolováno. Přála bych si, aby bylo více společenství a při problémech se hned nehrozilo odstoupením. (Žena, *1967).

 

Podle studie se zdá, že ve farních radách se řeší především vnitrofarní témata, jako především zajištění běhu církevního roku. Členové pastoračních rad farnosti se při svých setkáních zabývají svátky a oslavami, farními slavnostmi, akcemi, církevními svátky během roku, přípravou na první svaté přijímání a biřmováním. Četné jsou i stavební a finanční otázky.

 

Naproti tomu zřídkakdy se projednávají „vnější témata“: vztah církve ke světu práce nebo např. Jeden svět. Ke zřídka probíraným tématům patří i ekumena a otázky ekologie a budoucnosti stvoření.

 

S ohledem na četnost témat můžeme rozlišit čtyři skupiny: ti, kteří se starají jen o pouti (19%), ti, kteří mají na pořadu jednání i sociální témata (22%), dále 30% se zabývá hlavně organizací a 28% má bohatý program a je ve srovnání se zbytkem vysoce aktivní.

 

Z analýzy témat projednávaných pastoračními radami farností ovšem vyvstává otázka, zda se až příliš nezabývají vnitrocírkevními záležitostmi a zajištěním běhu církevního roku, a přitom ztrácejí ze zorného úhlu lidi chudé a lidi vůbec. Jak se však věřící společenství může vnořit do Boha, aniž by se starala o lidi a mezi nimi zase o chudé? Nebo jinak řečeno: Jak může držet pohromadě láska k Bohu a láska k bližnímu? Co musí být učiněno, aby poslední večeře a mytí nohou byly viděny jako celek a ti, kdo slaví, také odpovídajícím způsobem jednali?

 

Duchovní péče

 

Studie zkoumala, kdo poskytuje duchovní péči. Důležité pozice k tomuto tématu jsou tyto:

 

• Duchovní péče je hlavním úkolem faráře. Pastorační rada farnosti by jej tedy měla osvobodit od jiných úkolů (např. organizačních), aby mohl vykonávat pastorační péči (tak to vidí 71% respondentů). To je však podle průzkumu pro stále více farářů obtížné: faráře zatěžuje příliš mnoho úkolů (58%); pastorace je zvláště ztížena, pokud již farář nežije v místě (87%).

• Snaha farní rady organizačně ulehčit faráři vychází vstříc velké části těch farářů, kteří se podíleli na průzkumu. 49% těchto kněží souhlasí s následujícím tvrzením: Kvůli mnoha administrativním činnostem nemohu uspokojivě plnit své pastorační úkoly. Ještě více kněží je toho názoru, že „Kvůli zřízení velkých pastoračních oblastí nemohou kněží být tolik lidem nablízku.“ – Tím přichází ke slovu aspekt současné pastorační situace, kterému se věnujeme v kapitole nazvané Restrukturalizace.

• Objevují se i kritické hlasy na adresu farářů. Podle nich by se měli o pastoraci starat ještě více (40%). Řečeno obráceně, 57% respondentů si myslí, duchovní péče je silnou stránkou jejich faráře, přesněji: těmto farářům se podle nich daří teologické obsahy přenést do každodenního života lidí (61%).

 

Pastorace není vázána na svěcení

 

Další otázky měly vyjasnit, jakou souvislost vidí dotazovaní mezi duchovní péčí a svěcením. Tendence je jednoznačná – a to nejen z nouze, ale i ze základního přesvědčení, že pastorace je úkolem laiků. Podle respondentů ovšem laiků zaměstnaných v církvi.

 

• Ti, kdo duchovní péči vidí výhradně jako úkol faráře, jsou v menšině.

• Svědčí proti nim i fakta, protože 21% respondentů zcela souhlasí s tvrzením, že v jejich farnosti je duchovní péče často poskytována i laiky. Dalších 78% zatrhlo odpověď „v podstatě ano“.

• Naproti tomu dobrých 21% míní, že není dobré když laici přebírají od kněze jeho nejvlastnější úkoly. Dotazovaní jsou zjevně toho názoru, že je důležitější, aby duchovní péče byla vůbec poskytována za situace, kdy je příliš málo vysvěcených/kněží.

• Tomu odpovídá rozšířený názor, že dobrý duchovní nemusí být vysvěcený (71%). Postaveni před volbu, zda mít někoho vysvěceného nebo někoho, kdo tuto funkci dobře plní, se většina respondentů přiklání k názoru, že je lépe mít člověka, který to umí.

• 65% je toho názoru, že ty oblasti, o něž se farář nemůže tak intenzivně starat, by měly být vykryty laiky profesionály nebo laiky dobrovolníky. Laici tedy (jen) jako pomocná síla pro přetížené kněze, tedy „spolupracovníci faráře“? Nejsou však laici, správně teologicky řečeno, spíše spolupracovníky Božími v církvi (farnosti)?

 

Všechny tyto jednotlivé odpovědi nám dávají dohromady tři skupiny postojů:

 

• První typ vidí pastoraci jako čistě záležitost kněží. S 53% je to největší skupina.

• Druhý typ (21%) uznává, že duchovní péče přináleží zejména kněžím, je však na základě reality vykonávání tohoto úkolu kněžími spíše kritická. Tento postoj jsme nazvali Kritickým vůči farářům. Celkem tedy dvě třetiny dotázaných míní, že pastorace by měla být úkolem kněží.

• Pro třetí typ je duchovní péče samozřejmým úkolem všech pokřtěných. Tento postoj je zastoupen 27%.

 

Tato data povzbuzují k dalším otázkám. Bude do budoucna pastorace spočívat na bedrech mnohých, tedy nikoli pouze na bedrech kněze a/nebo profesionálních laiků? Co jestli stále zmenšující se počet kněží prodělá hlubokou proměnu rolí, jakmile budou zodpovědní za velkou pastorační oblast? Nebudou pak už, obrazně řečeno, automechaniky, ale vedoucími dílny. Kdo se však potom ujme pastorace lidí?

 

Překážky v práci

 

Na vrcholu překážek v práci stojí nedostatek času (58%). 23% respondentů navíc jmenuje také neefektivní styl zasedání. 14% rozčiluje i způsob vedení.

 

21% vadí, že mnoho se rozhoduje v pozadí. Podobně je vytýkáno „skupinkaření“ (16%). S tím souvisí i argument mocenských her (19%).

 

11% nejsou dost jasné úkoly pastorační rady farnosti. Na konci seznamu výčtu překážek v práci se objevuje nedostatek uznání (9%), nedostatek důvěry (8%), finanční problémy (8%) a omezené místní zdroje (8%).

 

Skupinová analýza ukazuje, že překážky v práci farní rady mají dvě hlavní příčiny:

 

• U velké dvoutřetinové většiny (74%) je to čistě nedostatek času. Ostatní předkládané důvody nehrají v této skupině téměř roli.

• Druhá skupina je sice také – i když méně – v časovém presu, ale dominují zde „intriky“. rozhodování v pozadí, mocenské vztahy, skupinkaření, způsob vedení, neefektivní styl zasedání.

 

Shrneme-li to, můžeme říci, že přání dělat něco, co přináší ovoce, je velmi velké. Tak velká je náboženská motivace: lidé jsou spíše ochotni investovat čas a síly do dobrovolnické činnosti, pokud z toho také něco kouká. To má co dělat nejen s profesionálním stylem vedení, ale i s tím, že ve farní radě je možné skutečně něco ovlivnit, a to v moderní kultuře, která „rozhodujícímu“ nepřeje. Převážná většina tedy spolupracuje kvůli možnosti rozhodujícím způsobem něco ovlivnit. Čili jinak řečeno: respondenti jsou vysoce duchovně motivováni ke spolupráci, ale nikoli za každou cenu.

 

Co to znamená pro budoucí sebevědomí pastoračních rad farností, musí na tomto místě zůstat otevřené. Je však třeba si klást otázku, zda pastorační rady farností mají být „jen“ poradními grémii (přičemž je otevřené, jaký význam taková rada má⁵) nebo zda se přece jen nemá přeměnit na vedoucí grémium. Pak by bylo třeba také nově určit roli nositele úřadu/faráře.

 

Nadání a silné stránky

 

Jaká stanoviska, postoje a vlastnosti by podle respondentů měl/a mít člen/ka pastorační rady farnosti? Předložili jsme jim dlouhý seznam možných znaků. Hodnoty jsou vcelku vysoké. Pokud se spojí 1 = „zcela nezbytné“ a 2 = nezbytné, dostaneme u dvou třetin předložených vlastností hodnoty přes 80%.

 

Žádoucí vlastnosti a postoje

 

Jen málo vlastností resp. postojů má podružný význam:

 

• Na konci seznamu se nachází „věrnost tradicím“ (25%⁶)

• Následují navzájem úzce spojené praktické nadání (37%), schopnost vyjednávání (39%) a rozhodnost (38%).

• Organizační talent spočívá, což překvapí, s 47% ještě pod padesátiprocentní hranicí.

• Hodnotu mezi 50 a 80 procenty dosahuje schopnost zprostředkování (61%), kreativita (55%), tolerance vůči frustraci (60%) a flexibilita (70%).

 

Všechny ostatní vlastnosti resp. postoje jsou průběžně považovány za nezbytné. Pokud vezmeme (kvůli nadproporčnímu přitakání ke všem vlastnostem/postojům) jako kritérium toliko možnost 1 = „zcela nezbytné“, pak můžeme vymezit některé významné skupiny:

 

• Přední místo zaujímá s 56% „zájem o církev“; následuje schopnost naslouchat, schopnost pracovat v týmu (51%), komunikační schopnosti (50%) a zájem o lidi (50%).

• V druhé skupině se shromažďuje tolerance (49%), schopnost společenství (44%), ochota svědčit o víře (43%), přátelské jednání (42%), otevřenost vůči novému (41%) – tento postoj je v kontrastu k „věrnosti tradicím“, která se umístila na konci žebříčku.

• Ve třetí skupině najdeme schopnost zvládat konflikty (36%), schopnost kritiky (35%) a „schopnost otevřeně zastávat svůj názor“ (32%).

 

Obecně jsou členy pastoračních rad farností ceněny vlastnosti a postoje, které se doporučují pro moderní práci v grémiích.

 

• To je samozřejmě zájem o organizaci, pod jejíž střechou grémium pracuje, tedy zájem o církev. Sem patří – protože v evangeliu je láska k Bohu i člověku jedno – i zájem o lidi. Sem jsou přiřazeny i postoje „ochoty zvěstování víry“ a „positivní postoj k faráři“.

• Všichni velmi religiózní a s církví spojení členové farních rad jsou zajedno v tom, že bez zájmu o církev a lidi není možné ve farní radě pracovat. Rozdíly jsou v hodnocení svědectví o víře a vztahu k faráři. Oba postoje byly skeptiky považovány za o něco méně důležité než ostatními.

 

Silné stránky

 

Dotazovaní členové rakouských pastoračních farních rad mají různé silné stránky. Ty přicházejí ke slovu v v jejich komentářích k různým potřebným kompetencím:

 

• Praktická týmová práce vede se 68% řebříček. Kontakt s mnoha lidmi je důležitý pro 54%. Členové farních rad jsou lidé, kteří rádi otevřeně vyjadřují svůj názor (51%) a naslouchají lidu (41%).

• Podobně polovina přebírá ráda vedoucí funkci (42%). Ovšem jen pro 36% je silnou stránkou práce s vizemi a projekty.

• Rozhovory mezi čtyřma očima (26%) a propojení skupin (23%) stojí na konci řebříčku silných stránek.

 

Tyto silné stránky vstupují do různých kombinací. Exemplárně představíme tři z nich:

 

• Nejprve jsou to ti, kteří rádi pracují v týmu. Se 47% představují největší skupinu mezi dotazovanými. Můžeme je označit za jako spolupracovníky, neboť pro sebe odmítají vedoucí funkci.

• Druhá skupina (22%) jsou ti, kteří jsou sice ochotni vést, kteří však svoje silné stránky vidí v týmu a v práci na vizích a projektech. Z toho důvodu jsme je pojmenovali jako projektové pracovníky.

• A konečně jsou mezi respondenty i lidé se silným talentem na vedení. Chtějí vést, jsou značně komunikativní, rádi pracují i v týmu a rozvíjejí vize a projekty. Jestli někdo propojuje a je ochoten mluvit mezi čtyřma očima, jsou to oni. S 31% tvoří třetinu dotazovaných.

 

Ocenění a uznání

 

Formy uznání

 

Na něco mít vliv a mít dobrý pocit: to jsou již první nepřímé formy uznání členů farních rad, jak dokládají následující výpovědi:

 

+ na něco mít vliv + spolupráce v grémiu + být tu pro druhé + úlohy vedení + být potřebný pro zachování farního života. Očekávání: více uznání od faráře, od obyvatel, od politické obce a ze strany diecéze (Muž, *1971).

 

Mnozí cítí jako věcnou odměnu už to, že mají možnost něco ovlivnit a zažívat společenství. Proto jsou lidé ochotni i věnovat svůj čas, kterého mají jinak málo.

 

K tomu všemu je však třeba určité přímé každodenní kultury uznání. Tady jde o člověka, nikoli jen o očekávaný výkon. Je důležité oceňovat lidi nikoli pro výkon a navzdory hříchu.

 

Taková kultura hodnocení a uznání bude tedy udržitelná i poté, když přijde neúspěch, žádaný výkon nebude podán nebo když bude společenství zatíženo konfliktem. U velké části členů pastoračních rad je taková kultura respektu a uznání přítomna. 64% procent poznamenává, že se s nezdary zachází pozitivně.

 

Lidé jsou rovněž, zvláště když konají veřejnou činnost, odkázáni na reflexi. Ta může v případě členů farních rad přicházet od faráře nebo biskupa a důležitá je i zpětná vazba zevnitř grémia. Podcenit nelze ani zpětnou vazbu od těch, kteří farní radu volili.

 

55% respondentů uvádí, že farnost dává dobrou zpětnou vazbu. Tato hodnota je slabá: že by to bylo tím, že zpětná vazby v církvi není obvyklá (každý přece obdrží svoji odměnu od Boha, dobrá reflexe naproti tomu je vnímána jako posilování marnivosti)?

 

Každopádně je velmi nutné, aby dobrovolní spolupracovníci obdrželi za svoji práci uznání. Jenda mladá žena k tomu píše: „V naší farní radě pracují aktivní lidé, s nimiž sdílím mnoho názorů a s nimiž se mi dobře pracuje. Jsou to tito lidí, jichž si velmi vážím a kteří jsou schopni mnohého dosáhnout. Těší mě tato spolupráce a také to, že mohu přispět svými silnými stránkami. – Jsem v pastorační radě farnosti proto, abych se starala o záležitosti dětí a mládeže a prosazovala za ně jejich nápady. Je pro mne potěšením pracovat v tomto společenství a společně s ostatními pohnout věcmi. Dobře funguje i vzájemné propojení pracovních skupin a proto můžeme něčeho dosáhnout a něco změnit. – Pro sebe očekávám uznání, důvěru a společenství a jsem velmi spokojena. (Žena, *1989)

 

Uznání ze strany diecéze a farnosti

 

Studie také odhaluje, od koho respondenti očekávají (více) respektu. Pohled se stáčí na diecézi a její vedení. Výzkumná zpráva konstatuje, že:

 

44% dotazovaných se cítí být málo informováno od diecéze. To je podivuhodně vysoká hodnota, zohledníme-li intenzivní práci diecézních služeb. Vedle informací očekávají respondenti též uznání a ocenění. 66% se cítí být ze strany diecéze bráno vážně, mají-li spolu co do činění. Biskup by mohl povzbudit faráře, aby (více) ocenili význam farních rad. To si přeje 32% dotázaných.

 

Co se týče konkrétních témat, u nichž je očekávána podpora, zcela na špici tabulky se umístilo přání po pomoci na začátku volebního období (46%). Následuje přání větší finanční podpory (32%) a více podpory při veřejné práci (28%).

 

Jedna padesátiletá paní na otázku, co ji motivuje k práci ve farní radě, odpověděla:

„dobré společenství v naší farnosti, uznání od profesionálních pracovníků, pěkné zážitky při mé práci s dětmi a mládeží, vděčnost, společenství ve víře. Chtěla bych tuto činnost vykonávat i nadále, mám však strach, že až náš farář půjde do penze, naše farnost bude zrušena. Žádoucí by bylo více uznání ze strany diecéze.“

 

Zpětná vazba od farnosti jednoznačně zvyšuje spokojenost. „Od farnosti dostáváme dobrou zpětnou vazbu“, s tímto tvrzením souhlasí 77% spokojených, ale jen 2% nespokojených. 54% respondentů dostává dobrou zpětnou vazbu od farnosti.