Katolický tulák s rozervaným srdcem

Život jako putování bylo vlastní téma jednoho z otců beatnické generace 60. let Jacka Kerouaca. Jeho románoví hrdinové putují skrze poušť a hledají zemi blaženosti. Nejenom o nich, ale i o autorovi hovoříme s KARLEM SLÁDKEM, vyučujícím na KTF UK.


Abych získal nadhled, nemusím umět lítat. Stačí zatnout zuby a vystoupat nad své problémy. Snímek Marek Novák/Člověk a víra

Veď mne, ty jemné Světlo, veď mne temnotami

Veď mne, ty jemné světlo Světlo, 
veď mne temnotami, které tísní.
Noc je temná, domov je daleko. 
​Veď mne, jemné světlo.
Veď mne kupředu! 
Upevni mé kroky.

Neprosím tě, abych viděl příliš do dáli.
Stačí, abych viděl právě na jeden krok,
na ten první krok.
Veď mne kupředu, jemné světlo. 

Nebyl jsem vždy takový jako teď,
ani jsem tě vždy neprosil,
abys mne vedl kupředu.
Rád jsem si sám vybíral cestu,
chtěl jsem dobře vidět kupředu.