Josef Hurt http://www.josefhurt.cz/rss.xml cs Web Josefhurt a Areopag.cz http://www.josefhurt.cz/node/7464 <span class="field field--name-title field--type-string field--label-hidden">Web Josefhurt a Areopag.cz</span> <span class="field field--name-uid field--type-entity-reference field--label-hidden"><span lang="" about="/users/josef" typeof="schema:Person" property="schema:name" datatype="">Josef</span></span> <span class="field field--name-created field--type-created field--label-hidden">Čt, 22/03/2018 - 09:49</span> <div class="clearfix text-formatted field field--name-body field--type-text-with-summary field--label-hidden field__item"><p>Webové stránky Josefhurt.cz ve své historii byly webovými stránkami farnosti Most. V dřívější době zde bylo hodně historických článků, ale po spadnutí webu došlo k redukci příspěvků a také návštěv čtenářů, které zaujaly historické články a také inspirace z oblasti pastorace, vztahu církve a společnosti, víry a spirituality.</p> <p>Nyní se hlavně věnuji aktualizaci webe Areopag.cz, který byl původně vytvořen pro vysokoškolskou pastoraci v Ústí nad Labem. Nyní slouží k inspiraci (nejen) mladší generaci se skromnou ambici dostát názvu Areopag podobně jako kdysi apoštol Pavel se snažil oslovit lidi různých názorů.</p> <p><a href="http://www.areopag.cz">www.areopag.cz</a> zve</p> </div> Thu, 22 Mar 2018 08:49:43 +0000 Josef 7464 at http://www.josefhurt.cz http://www.josefhurt.cz/node/7464#comments Kardinál Stella: Služba stálych diakonov vyjadruje Cirkev vychádzajúcu von http://www.josefhurt.cz/node/7463 <span class="field field--name-title field--type-string field--label-hidden">Kardinál Stella: Služba stálych diakonov vyjadruje Cirkev vychádzajúcu von</span> <span class="field field--name-uid field--type-entity-reference field--label-hidden"><span lang="" about="/users/josef" typeof="schema:Person" property="schema:name" datatype="">Josef</span></span> <span class="field field--name-created field--type-created field--label-hidden">Pá, 09/03/2018 - 19:49</span> <div class="clearfix text-formatted field field--name-body field--type-text-with-summary field--label-hidden field__item"><p><span id="testo-articolo" itemprop="articleBody">Vatikán/Taliansko 7. marca – Služba stáleho diakona má charakter prahového kontaktu s ľuďmi, vďaka čomu má významný evanjelizačný potenciál. V tomto duchu hovoril prefekt Kongregácie pre klérus kardinál Beniamino Stella pri formačnom stretnutí so stálymi diakonmi talianskeho regiónu Kampánia 3. marca v Pompejach. Pripomenul, že diakon významne prispieva k plneniu úlohy Cirkvi „vychádzať von k ľuďom“, ktorú často zdôrazňuje pápež František.</span></p> <p><span id="testo-articolo" itemprop="articleBody">Identita, formácia a poslanie trvalého diakona – do týchto troch hlavných tém zhrnul príspevok kardinála Stellu vatikánsky denník <em>L´Osservatore Romano</em>. Pri téme identita kardinál Stella zdôraznil potrebu upustiť od predstavy, že diakoni sú „napol kňazi a napol laici“. Citoval dokument vypracovaný Medzinárodnou teologickou komisiou z roku 2002, že trvalý diakonát je „prahové ministérium“.</span></p> <p><span id="testo-articolo" itemprop="articleBody">Znamená to „službu Evanjeliu a Božiemu kráľovstvu v tých cirkevných a existenčných situáciách a okolnostiach,“ v ktorých diakon môže byť prítomný „sústavnejšie a efektívnejšie než kňaz, ktorého pastoračná služba je širšia a nutne zahŕňa viac vecí“. Toto usmernenie pomáha pochopiť, že identita diakona sa nachádza „medzi ohlasovaním Slova a službou lásky, kam samozrejme v prvom rade zapadá aj služba pri Pánovom stole.“</span></p> <p><span id="testo-articolo" itemprop="articleBody">Pri otázke formácie stálych diakonov, ktorá okrem ľudskej stránky zahŕňa aj duchovnú, doktrinálnu a pastoračnú,  prefekt Kongregácie pre klérus skonštatoval, že hoci je pravdou, že pre trvalých diakonov neexistujú „semináre“ alebo „zadefinované štruktúry“, „každá diecéza sa musí zamýšľať nad primeraným formačným plánom pre budúcich diakonov“.</span></p> <p><span id="testo-articolo" itemprop="articleBody">V závere kardinál Beniamino Stella zdôraznil, že pôsobenie trvalého diakona sa nemá ohraničiť len na liturgickú oblasť. Oblasti jeho poslania sú totiž viaceré: služba pri svätej omši, charitatívne diela, ako aj „prvotná evanjelizácia s krstnými náukami a pripravenosť k službe apoštola, vyslaného k cirkvám.“ Službu diakona je dobré vnímať v misionárskom dynamizme «vychádzajúcej cirkvi», uviedol kardinál Stella. -ab-</span></p> <p> </p> <p><a href="http://sk.radiovaticana.va/news/2018/03/07/kardin%C3%A1l_stella_slu%C5%BEba_st%C3%A1lych_diakonov_vyjadruje_cirkev/1366013">http://sk.radiovaticana.va/news/2018/03/07/kardin%C3%A1l_stella_slu%C5%…</a></p> </div> Fri, 09 Mar 2018 18:49:45 +0000 Josef 7463 at http://www.josefhurt.cz http://www.josefhurt.cz/node/7463#comments Na Slovensku skončila první část procesu blahořečení mučedníka komunismu http://www.josefhurt.cz/node/7462 <span class="field field--name-title field--type-string field--label-hidden">Na Slovensku skončila první část procesu blahořečení mučedníka komunismu</span> <span class="field field--name-uid field--type-entity-reference field--label-hidden"><span lang="" about="/users/josef" typeof="schema:Person" property="schema:name" datatype="">Josef</span></span> <span class="field field--name-created field--type-created field--label-hidden">Ne, 25/02/2018 - 08:54</span> <div class="clearfix text-formatted field field--name-body field--type-text-with-summary field--label-hidden field__item"><div class="perex"> <p style="text-align: justify;">Po téměř pěti letech při veřejném zasedání arcibiskupského tribunálu v Bratislavě skončila první fáze procesu blahořečení Jana Havlíka, bohoslovce Misijní společnosti svatého Vincence z Pauly, mučedníka komunistického režimu.</p> </div> <p style="text-align: justify;">Jan Havlík zemřel v polovině 60. let jako 37letý po dlouholetém věznění za náboženskou činnost. Po zapečetění dokumentů se podklady obsahující svědectví, historické zprávy a lékařské posudky v nejbližších dnech přesunou do Vatikánu, k rukám členů Kongregace pro kauzy svatých.</p> <p><span class="date"><a href="https://www.proglas.cz/o-nas-a-s-nami/kdo-je-kdo/zpravodajstvi/ambrozova-mariana/" title="Mariana Ambrožová">Mariana Ambrožová</a></span></p> <p><a href="https://zpravy.proglas.cz/ocekavame/na-slovensku-skoncila-prvni-cast-procesu-blahoreceni-mucednika-komunismu/">https://zpravy.proglas.cz/ocekavame/na-slovensku-skoncila-prvni-cast-pr…</a></p> <p> </p> </div> Sun, 25 Feb 2018 07:54:53 +0000 Josef 7462 at http://www.josefhurt.cz http://www.josefhurt.cz/node/7462#comments Římskokatolická církev začíná s opravou části Sázavského kláštera http://www.josefhurt.cz/node/7461 <span class="field field--name-title field--type-string field--label-hidden">Římskokatolická církev začíná s opravou části Sázavského kláštera</span> <span class="field field--name-uid field--type-entity-reference field--label-hidden"><span lang="" about="/users/josef" typeof="schema:Person" property="schema:name" datatype="">Josef</span></span> <span class="field field--name-created field--type-created field--label-hidden">Čt, 22/02/2018 - 12:35</span> <div class="clearfix text-formatted field field--name-body field--type-text-with-summary field--label-hidden field__item"><p class="TextClanku">Jaroslav MAREŠ, moderátor</p> <p class="TextClanku"><span class="TamTamHighlight">Římskokatolická církev</span> začíná s opravou části Sázavského kláštera. Ta jí byla v restitucích vrácena v roce 2016. Na opravu <span class="TamTamHighlight">kostela</span>, fary a gotického torza <span class="TamTamHighlight">kostela</span> s věží získala <span class="TamTamHighlight">církev</span> dotace 120 milionů korun. <span class="TamTamHighlight">Kostel</span> čeká odvlhčení, oprava střechy, varhan a vybudování Galerie sv. Prokopa. Nejvíc peněz ale podle sázavského <span class="TamTamHighlight">faráře</span> Radima Cigánka pohltí pozůstatek gotického torza.</p> <p class="TextClanku"> </p> <p class="TextClanku">Radim CIGÁNEK, sázavský <span class="TamTamHighlight">farář</span></p> <p class="TextClanku">To gotické torzo je vlastně nedostavěný velký trojlodní gotický <span class="TamTamHighlight">kostel</span>. Projde celkovou rekonstrukcí, konzervací a restaurováním. Asi výraznou část, asi možná více než polovinu prostředků spolyká právě oprava toho gotického torza.</p> <p>ČRo - Středočeský kraj ,   6.2.2018</p> </div> Thu, 22 Feb 2018 11:35:48 +0000 Josef 7461 at http://www.josefhurt.cz http://www.josefhurt.cz/node/7461#comments Vlasta Černá: V 17 ji zavřeli, STB na ní nastražila past http://www.josefhurt.cz/node/7460 <span class="field field--name-title field--type-string field--label-hidden">Vlasta Černá: V 17 ji zavřeli, STB na ní nastražila past</span> <span class="field field--name-uid field--type-entity-reference field--label-hidden"><span lang="" about="/users/josef" typeof="schema:Person" property="schema:name" datatype="">Josef</span></span> <span class="field field--name-created field--type-created field--label-hidden">Pá, 16/02/2018 - 18:03</span> <div class="clearfix text-formatted field field--name-body field--type-text-with-summary field--label-hidden field__item"><p class="TextClanku">V pouhých sedmnácti letech pomáhala Vlasta ukrývat neprávem odsouzeného <span class="TamTamHighlight">kněze</span> Felixe Maria Davídka, kterému se podařilo po zatčení uniknout. S <span class="TamTamHighlight">knězem</span> a dalším studentem se pak v září 1950 pokusila na jižní Moravě přejít hranice do Rakouska. Muž, který jim přes hranice pomáhal, byl ale příslušník StB, který v rámci akce Kameny nahnal skupinu přímo do rukou pohraniční stráže. Pamětnice se tak v necelých osmnácti letech ocitla ve vězení.</p> <p class="TextClanku">Vlasta Černá, rodným příjmením Přikrylová, se narodila v lednu roku 1933 v obci Horní Štěpánov, kde také prožila své dětství. Její otec pracoval jako stolař a matka se starala o malé hospodářství. Obecní školu dokončila v roce 1948. V té době už třetím rokem v Horním Štěpánově působil mladý <span class="TamTamHighlight">kněz</span> Felix Maria Davídek. Ten si všiml jejího studijního nadání a začal ji doučovat z latiny, aby se mohla hlásit na gymnázium.</p> <p class="TextClanku">Paní Vlasta ale nebyla jedinou studentkou mladého <span class="TamTamHighlight">kněze</span>, který v Horním Štěpánově zřídil <span class="TamTamHighlight">katolickou</span> školu Athenium. Po únoru roku 1948 převzala moc ve státě komunistická strana a F. M. Davídek chtěl mladým lidem zajistit vzdělání neovlivněné marxisticko-leninskou ideologií. Zároveň škola sloužila k přípravě na studium <span class="TamTamHighlight">teologie</span> a na externí zkoušky na gymnázia. F. M. Davídek vyvíjel i jiné protikomunistické aktivity. Kritizoval režim během kázání i při výuce, rozšiřoval protikomunistické tiskoviny a veřejně četl pastýřské listy.</p> <p class="TextClanku">Všechny tyto aktivity nezůstaly bez povšimnutí a v dubnu roku 1950 <span class="TamTamHighlight">kněze</span> zatkli a internovali v Boskovicích. Odtud se mu ale podařilo utéct a vrátit se do Horního Štěpánova. "Znal mě z přípravy na latinu a věděl, že nikomu nic neprozradím, a požádal mě o nějaký úkryt. Já jsem mu úkryty pak zajišťovala. V jednom úkrytu nebyl víc než měsíc, protože jsme měli obavy z prozrazení. Takové věci byly velmi nebezpečné. Trvalo to téměř půl roku. Pak jsme dostali avízo, že jsou nám estébáci na stopě. Domluvili jsme se, že asi budeme muset utéct," vzpomíná paní Vlasta.</p> <p class="TextClanku"> </p> <p class="TextClanku">Nepodařený přechod hranic</p> <p class="TextClanku">Spolu s pěti studenty, mezi kterými byla také paní Vlasta, se <span class="TamTamHighlight">kněz</span> rozhodl utéct za hranice do Rakouska. Rozdělili se na dvě skupiny po třech osobách. Paní Vlasta byla ve skupině spolu s <span class="TamTamHighlight">knězem</span> Davídkem. Učitel Ignác Bilík se této skupině snažil zajistit přechod přes hranice, ale nevědomky navázal spojení s příslušníky KS-MV Gottwaldov provádějícími fingované přechody přes hranice. Aniž by to kdokoliv z nich tušil, k hranicím je přivedl nastrčený příslušník StB.</p> <p class="TextClanku">"Ten člověk nás zavedl k hranicím u řeky Dyje a řekl, abychom dávali pozor, že u břehu řeky projde stráž, a potom abychom potichu přešli k řece. Tam bude připravená lodička a my přeplujeme na druhou stranu, kde už nás budou čekat naši známí z Rakouska. Všechno bylo tak, jak řekl. Skutečně stráž přešla. Pak jsme plouživě přišli k řece. Jenže jak jsme k ní přišli, tak se začalo střílet, létaly světlice a byl zmatek. Já jsem v tom zmatku skočila do takového rákosí. Jak ty světlice osvětlovaly břeh, tak jsem viděla, že ty dva mé spolucestující zatkli. Nevěděla jsem, jak se mám zachovat. Pak jsem si řekla, že jestliže zůstanu schovaná, nebudu mít kam jít. I kdyby se mně nějak podařilo dostat se domů, stejně mě zatknou. Rozhodla jsem se vystoupit ze křoví, jenže oni na mě začali střílet. Opravdu nevím, jak jsem to přežila," vzpomíná na nepovedený přechod paní Vlasta.</p> <p class="TextClanku"> </p> <p class="TextClanku">Měsíce bez koupele</p> <p class="TextClanku">Nejprve všechny členy skupiny odvezli do budovy StB v Uherském Hradišti. Paní Vlastu zavřeli do sklepní cely. Tam strávila tři měsíce. K dispozici měla pouze palandu na spaní, vojenskou deku a plechový "žánek" na potřebu. Po celou dobu se paní Vlasta nemohla pořádně umýt ani převléct. Nikdo o jejím uvěznění ani nevěděl, aby se neprozradilo, že přes hranice převádějí nastrčení příslušníci StB. "Z věznice jsem musela domů napsat pozdrav z německého Řezna, aby se potvrdilo, že přechod je bezpečný, a mohli pochytat další lidi," říká Vlasta.</p> <p class="TextClanku">Po třech měsících ji převezli do věznice v Uherském Hradišti, kde bylo běžnou součástí výslechů mučení. "Musím říct, že mě celou dobu nebili. Jenom při jednom vyšetřování byly dveře otevřené do sousední místnosti, tam seděl na židli nějaký muž. Vyšetřovali ho dva vyšetřovatelé. Toho člověka tak krutě mlátili, že omdlel a spadl ze židle. Jak ležel na zemi, tak ten jeden vzal kýbl s vodou a polil ho. Třepali s ním, a v tom ty dveře zavřeli. Tak nevím, jestli ho umlátili, nebo se vzpamatoval," vypráví pamětnice.</p> <p class="TextClanku">Po několika měsících jí konečně povolili koupel, ale pro čerstvě osmnáctiletou dívku ne zrovna v ideálních podmínkách. "Víte, já jsem byla ráda, že se konečně můžu vykoupat a že mi snad dají čisté prádlo. Zavedli mě do mužské vězeňské prádelny mezi samé muže. Uprostřed stál velký dřevěný škopek s teplou vodou. V něm jsem se měla vykoupat. Teď si představte, že v okolí byli samí mužští vězni. Nechali hned práce a koukali. Bojovala jsem se sebou v rozporu mezi přirozeným studem a touhou se vykoupat. Říkala jsem si: kdo ví, za jak dlouho se budu moct zase vykoupat? Tak jsem do toho škopku vlezla," vzpomíná paní Vlasta.</p> <p class="TextClanku">Ve vězení se Vlasta nakazila žloutenkou. Její stav byl velmi vážný a lékař jí nedával příliš šancí na přežití. Z vězení ji propustili a poslali ji do domácího léčení. Musela se ale každý den hlásit na policii. Stala se jedinou propuštěnou ze skupiny a obyvatelé Horního Štěpánova ji podezřívali, že spolupracuje s StB. Po měsíčním léčení nastoupila do továrny na šicí stroje v Boskovicích. Nemoc se jí vrátila, a tak musela zaměstnání opustit.</p> <p class="TextClanku">Na krajském kádrovém oddělení ÚV KSČ v Brně pak žádala o povolení k nástupu ke studiu. Po několika zamítnutích jí povolili absolvovat kurz laborantky v Třebíči. Bydlela na internátě, tam si pro ni v listopadu roku 1951 přišla StB. Paní Vlastu opět zatkli a odvezli do věznice pro mladistvé v Tišnově. V prosinci téhož roku ji pak převezli zpátky do samovazby ve věznici v Uherském Hradišti, tam zůstala do března roku 1952. Na rozdíl od prvního pobytu dostala nějakou práci, která jí krátila pomalu ubíhající čas.</p> <p class="TextClanku">Dne 19. března 1952 přišel soud. Vlastu odsoudili k jednomu roku vězení, a jelikož už většinu trestu absolvovala, za čtrnáct dní ji propustili na svobodu. Felix Maria Davídek byl odsouzen na čtyřiadvacet let.</p> <p class="TextClanku">Život na svobodě</p> <p class="TextClanku">Paní Vlasta měla po propuštění z vězení zdravotní potíže z prodělané žloutenky. Nemohla kvůli tomu vykonávat těžší práce, ale nikde jinde než v těžkém provozu ji nepřijali. Stále usilovala o další studium a opět ji několikrát odmítli. Nakonec dostala povolení pro zdravotnický kurz ve Svitavách a po jeho ukončení pracovala v psychiatrické léčebně. Dálkově si pak dodělala maturitu. Později dokonce vystudovala dálkově vysokou školu, obor psychiatrie. Nebylo to ale nic jednoduchého, protože v té době měla už tři děti a musela se o ně starat.</p> <p class="TextClanku">Až do penze pak pracovala jako klinický psychiatr. S nadšením přijala pád komunistického režimu a v roce 2014 jí udělili osvědčení účastníka třetího odboje. "Musím vám říct, že jsem ráda, že jsem to všechno prožila. Byla to krutá doba. Zejména když je člověk mladý a plný ideálů, a najednou se mu všechno začne bortit. Ale je to za mnou a já vám přeji, abyste si vážili toho, že můžete studovat bez nějakých potíží," dodala ke svému příběhu paní Vlasta Černá.</p> <p class="TextClanku"> </p> <p class="TextClanku">Další příběhy Paměti národa čtěte ZDE &gt;&gt;&gt;</p> <p class="TextClanku">Paměť národa v prostorách pod bývalým pomníkem Stalina v Praze chce otevřít výstavu ke 100. výročí republiky. Post Bellum vyhlašuje veřejnou celonárodní sbírku na webu <a href="http://www.nastalina.cz">www.nastalina.cz</a>. Aby výstava mohla být otevřena, potřebuje vybrat 10 milionů korun. Pomozte i vy, a podpořte tak vznik výstavy ke 100. výročí republiky.</p> <p class="TextClanku"><a href="http://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-pribehy/524253/vlasta-cerna-v-17-ji-zavreli-stb-na-ni-nastrazila-past.html">http://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-pribehy/524253/vlasta-cerna-v-1…</a></p> </div> Fri, 16 Feb 2018 17:03:17 +0000 Josef 7460 at http://www.josefhurt.cz http://www.josefhurt.cz/node/7460#comments Svět padá dolů a může se vzpamatovat asi jen tím, že narazí na dno: jen se bojím, aby tím dnem nebyla válka (2. díl) http://www.josefhurt.cz/node/7459 <span class="field field--name-title field--type-string field--label-hidden">Svět padá dolů a může se vzpamatovat asi jen tím, že narazí na dno: jen se bojím, aby tím dnem nebyla válka (2. díl)</span> <span class="field field--name-uid field--type-entity-reference field--label-hidden"><span lang="" about="/users/josef" typeof="schema:Person" property="schema:name" datatype="">Josef</span></span> <span class="field field--name-created field--type-created field--label-hidden">Pá, 09/02/2018 - 19:50</span> <div class="clearfix text-formatted field field--name-body field--type-text-with-summary field--label-hidden field__item"><header class="clearfix"><div class="with-overflow"> <p>Valí se na nás změny. Ve vztazích, rodinných i pracovních, v technice, politice, v životním prostředí. Ničí se přirozené vztahy, množí se psychické problémy, z abnormálních věcí se dělají normální a vládne povrchnost. Mizí hranice mezi pravdou a lží, dobrem a zlem, krásou a ošklivostí. Vyrovnávat se s těmito změnami je stále složitější a stále větší počet lidí hledá co s tím.</p> </div> <p class="info">Délka: <b>34:16</b><br /> Datum: <span>5.1.2018</span></p> <p><a class="btn player" href="https://www.kupredudominulosti.cz/broadcast-player.php?pid=271" title="Otevřít přehrávač v novém okně">Přehrát pořad </a></p> <div class="clearfix"> </div> </header><p>Jak se vypořádat s rozporem mezi slušností a úspěšností, skutečností, že vzdělání a moudrost nemusí být totéž? Se svobodou, která také může znamenat, že si každý dělá, co chce bez ohledu na cokoli. A jakou roli v tom může mít pochopení důležitosti selského rozumu, čistých myšlenek a čistého srdce. To byla témata první části rozhovoru Martiny Kociánové s profesorem Maxmiliánem Kašparů.<br /> Ve druhém díle hledají odpovědi na otázky, jaké jsou vyhlídky na záchranu z tohoto chaosu? Je ještě možné rozeznat co je pravda a co ne? A jakou roli mají v tomto kolotoči církve a mohou ještě něco nabídnout? A co může dělat každý z nás?</p> <p><strong>Martina: </strong>Mluvil jste minule o tom, že bychom se měli poradit se svým svědomím a používat zdravý selský rozum. To ale znamená upozadit svým způsobem sama sebe. A to už nám zase trošičku koliduje s tím být úspěšný. Možná by to znamenalo opravdu velkou pokoru, kdybychom zase začali používat zdravý selský rozum. A já vůbec nevím, jestli jsme toho v současné době a ve stádiu, v jakém se nacházíme, schopni. Zdali vlastně dokážeme rozeznat, co to vlastně zdravý rozum je. Co je to pokora, co čistota našich myšlenek, a co není zase jenom ješitné hledání svého vlastního prospěchu přes pocit vlastního dobra.</p> <p><strong>Maxmilián Kašparů:</strong> My jsme generace, která zpyšněla. Jsme pyšní na to, co se nám podařilo, co máme, kam jezdíme, jaké máme dovolené, kolik jsme vydělali. Základem moudrosti je pokora. A člověk, který není pokorný, nemůže zmoudřet, protože pýcha, jak učilo už křesťanství, je ten největší hřích. Pýcha je matkou všech hříchů. Když člověk neuznává nic a nikoho mimo sebe. Jen já, já, já. Proto vznikl jeden termín, který říká, že žijeme v postfaktické době, kdy už se pravda nehledá, protože každý má tu svou, a hledá pro ni jenom potvrzení. Takže si třeba jedu v počítači, a hele, tenhle má stejný názor jako já. Tak to už jsme dva, čili on mi potvrdil moji pravdu. Ale my oba jsme na scestí, protože jsme pyšní.</p> <p>My si také neklademe otázky. Nejen proto, že jsme generace, která zpyšněla, ale jsme také nesmírně líní. Líní v řadě věcí, což si často uvědomuji, když hovořím s dospělými lidmi, ne duševně nemocnými, ale nešťastnými. Na psychiatrii nechodí jen schizofrenici, nebo lidé s depresemi a podobně, ale i lidé, kteří procházejí nějakými životními katastrofami. O někoho přišli, nebo se jim stalo nějaké jiné neštěstí v rodině a chtějí slyšet něco na podporu. A já jsem si všiml jedné věci. Je taková tendence, dívat se na všechno jen očima. Čili vidět barvu a tvar toho druhého, předmětu nebo té situace. Ale ono je také třeba se dívat rozumem na ty věci a říci si, jaký je obsah toho tvaru a té barvy. A pak se dívat srdcem, a říci si, jaký je smysl toho obsahu. Tedy z formy můžeme pochopit obsah a z toho obsahu potom smysl. A když se člověku podaří (a u některých lidí, se kterými jsem pracoval, jsme toho dosáhli), aby svůj problém viděl trojrozměrně, tak v takových případech se těmto lidem v řadě případů velice uleví, protože to je ta pravda, která nás osvobodí. To je celostní pohled na věc. A tohle se nikde neučí, což je strašná škoda.</p> <h3><strong>Po těch, kteří mají tvrdé svědomí, se sveze úplně všechno</strong></h3> <p><strong>Martina:</strong> Ale mě přesto pořád to, co říkáte, leká. Jak jste řekl, k psychiatrovi přijdou lidé, kteří se potřebují vymluvit proto, že jsou vystaveni nějaké ztrátě nebo tragédii. A já se bojím, jestli to platí obecně, že kuřák, začne přemýšlet o tom, jestli přestane kouřit, až když má zdravotní potíže, nebo někdo začne jezdit autem pomaleji a opatrněji až když sroluje svodidla. Znamená to, že se pýchy zbavíme až po nějakém otřesu? Ať už se jedná o jednotlivce nebo celospolečensky?</p> <p><strong>Maxmilián Kašparů:</strong> Jde to u jednotlivců. Škoda, že to není celospolečenské, protože když se ve společnosti celkově něco nepovede, mělo by to zasáhnout všechny. Ale ono to zasáhne jenom ty, kteří mají jemnější svědomí, protože po těch, kteří mají svědomí tvrdé, se sveze úplně všechno. Kardinál Vlk kdysi řekl, že žijeme v době tvrdnutí srdcí.</p> <p>V této době bych doporučoval, máme-li si uchránit duchovní, duševní i tělesné zdraví, abychom se více začali zajímat o otázky a problémy rodiny. Když chce totiž jedinec změnit stav ve společnosti, tak z toho je naprosto frustrovaný, protože se mu to většinou nepovede. Ale ve své rodině, jako v malém státě, tam už můžu něco jako jedinec udělat. Proto budujme zdravé rodiny, zdravé vztahy a teprve síly, které nám zbydou, potom můžeme dávat do celospolečenských věcí.</p> <p>Obec by měla žít pohromadě, pospolitě, rodina, ulice, pomáhat si navzájem. A toto by mělo být jakýmsi nepsaným pravidlem. Já to ještě zažil jako chlapec, když jsem chodil na základní školu do čtvrté, páté třídy. Když jednomu přivezli uhlí, tak všichni chlapi z ulice šli pomoct svému sousedovi naházet to do sklepa. Nebo napadl sníh a chlapi ho vyházeli i před cizím domem, ne jen před svým. To je dneska pryč. Tady platí odsud pocuď to je moje. Bohužel, někdy to je tak i v rodině, že to je jenom tatínka a ne maminky, protože když si jí bral, tak už to bylo jeho, tak co ona mu tady na to bude sahat. To jsou hrozné věci. A takoví lidé také řeší celospolečenské problémy, ale nemají to vyřešené doma.</p> <p>Proto já vždy říkám, abychom si zametli před naším prahem, a před prahem toho souseda, jen když nám o to řekne a bude o to stát. Ale my nemůžeme uklízet v celé republice. To potom máme pocit zmarnění a frustrace, že se nám to prostě nevede.</p> <h3><strong>Naději a lásku nemůžete nikdy pohřbít, protože tak velké hroby se ještě nevykopaly</strong></h3> <p><strong>Martina:</strong> I když zametáme před vlastním prahem, tak většinou potřebujeme nějaký impulz a čekáme na to, kdo nám to koště dá do rukou. Vy jste řecko-katolický kněz. Teologové, lidé věřící, často říkají, že největší naděje a nejlepší mantinely může člověk najít v Bohu, křesťané v Kristu. Stále více lidí proto také v této době hledá, poohlíží se po něčem, co by jim zaplnilo prázdno, které cítí a které studí, a třeba mají tendenci od sebe odvrhnout, nemám ráda ten termín, ale ten proklamovaný materialismus. Obrací se proto někdy k buddhismu, k nejrůznějším duchovním, nebo pseudoduchovním naukám, někteří k islámu. Ale mate mě, že i když, jak se mi zdá, stále více lidí hledá, tak křesťanů nijak nepřibývá. Spíše naopak. Řekněte mi, čím to je, že sice lidé cítí potřebu duchovního vývoje, ale neobrací se k tomu, co by v tomto geografickém prostoru mělo být našimi kořeny.</p> <p><strong>Maxmilián Kašparů:</strong> Vaše otázka má dvě části. Ta první je, že křesťané říkají, že to je v Bohu. Existují tři božské ctnosti: víra, naděje a láska. O té lásce už jsem mluvil. Bylo by dobré, kdyby tady byla. Čili v té lásce je záchrana. A samozřejmě i ve víře jako kotvě, protože posláním víry není utišit naši žízeň po jistotě, ale je to tendence žít s tajemstvím. Víra je odvážný, riskantní krok naší svobody za úzký okruh toho, co je pojištěno a zajištěno důkazy.</p> <p>Věřit vlastně znamená dát víře šanci. Neznamená to zbavit se rozumu, nýbrž zbavit se zpupnosti rozumu. Dát prostor víře předpokládá osvobodit se z iluze, že hloubku pravdy můžeme plně uchvátit svým věděním a vzít si pravdu do své režie. To je zdravá víra. Existují přitom ještě také chorobné, patologické víry, s čímž se také jako kněz i psychiatr setkávám.</p> <p>A je zde také naděje. Lidé často ztrácí naději a potřebují pomoc. A víra jim může naději dát. Vždycky když na hřbitově jako kněz pochovávám člověka, obzvlášť mladého, nebo matku, otce od rodin, tak vždy, když s těmi lidmi mluvím soukromě, tak říkám: „Víte, naději a lásku nemůžete nikdy pohřbít, protože tak velký hroby se ještě nevykopaly.“ To je k té vaší první otázce, proč křesťané říkají, že smysl a řešení jsou v Bohu, v Kristu.</p> <p>A nyní je zde druhá část otázky, proč lidé hledají někde jinde. Řeknu Vám příběh, který to objasní. Jeden starý žid, který žil ve Varšavě, měl starou barabiznu a měl s tím starosti. Říkal: „Kam já půjdu bydlet, to neopravím,“ ale přišel mu od notáře list, že zdědil po svém prapraprastrýci druhou barabiznu na druhém konci Varšavy. Říkal si: „No to jsem si pomohl, mám to ještě komplikovanější než před tím“. Šel spát a v noci se mu zdálo, jak jde městem, kde je velká řeka s mosty a Hradčany. Byla to Praha. A že je tam pod mostem zakopaný hrnec se zlaťáky. Tak si říkal, že jak pořád myslí na ty peníze, tak se mu o tom už i zdá. Ale když se mu to zdálo podruhé a potřetí, tak si říkal, „na tom něco musí být“. Vzal krumpáč, lopatu a jel do Prahy. Šel a říká si: „To je ten most, pod kterým, jak se mi zdálo, to je.“ Začal kopat, a když párkrát kopnul, tak u něj byl četník a ptá se, co to tam dělá a že půjdou za vachmajstrem. Tak šli a ten náčelník se ho ptal, jak se jmenuje, odkud je a co tam dělal? A on říkal: „Šel jsem tam vykopat hrnec zlaťáků“. A vachmajstr na to: „Co je to za nesmysl?“ A on říkal: „Tři dny se mi ve Varšavě zdálo, že tam jsou.“ A ten vachmajstr se dal do smíchu, až se za břicho popadal, a říkal: „Ty blázne. Mě už se týden zdá, že u jednoho žida ve Varšavě, který má dvě barabizny, je pod jedním prahem obrovský valoun zlata. A stejně ho tam nejdu hledat.“</p> <p>Co to znamená? To, že my hledáme vždycky někde jinde. Jdeme pro jeden zlaťák na východ a máme valoun zlata pod svým křesťanským prahem u našeho domu. Potřebujeme stále něco nového a odmítáme to staré. Stále toužíme po něčem novém. Po nové víře, po té ještě u nás neokoukané. Takže já budu buddhista, šintoista, taoista, protože to je nové, ať u nás v ulici koukají. Vy chodíte do kostela, já se budu převtělovat. A to je nepokora k dědictví otců. To je jedna věc.</p> <p>A další je ta, že křesťanství je strašně náročné. Ono nechat se pokřtít není kumšt. Říkat, „jsem křesťan“, to taky není kumšt. Ale žít jako křesťan, vidět věci jako křesťan, stavět se k životu jako křesťan, to je strašně náročný. A současný člověk nemá rád nároky na sebe samotného. Proto bych řekl: „Je v úpadku ta křesťanská víra.“ A hezky to řekl Chesterton: „Křesťanství nebylo odmítnuto proto, že by nebylo dobré, ale ono bylo vyzkoušeno, a shledáno náročným. A proto bylo odmítnuto.“</p> <p><strong>Martina:</strong> Dobře. Jenomže když člověk hledá křesťanskou cestu, tak většinou potřebuje učitele. Tím učitelem, se pro nás staly církve. A jazykem, kterým stále mluví se svými ovečkami, se s nimi možná už nemůže dorozumět. A já Vám nyní položím otázku, která je možná drsná, možná drzá vzhledem k tomu, že jste kněz, ale řekněte mi: existuje ještě v Evropě církev, která neztratila cestu? Nemluvím o víře. Nemluvím o křesťanství. Mluvím o církvích.</p> <p><strong>Maxmilián Kašparů:</strong> Pokud mluvíme o církvích, tak mluvíme o všech křesťanských církvích. Cestu neztratily, protože Ježíš říká, že on je cesta, pravda i život, takže pokud se křesťanské církve drží Ježíše Krista, tak on je ta cesta.</p> <h3><strong>Církev bude světu srozumitelná, až začne mluvit civilním a nikoli nebeským nářečím</strong></h3> <p><strong>Martina:</strong> A drží se ho?</p> <p><strong>Maxmilián Kašparů:</strong> To je právě ono. K tomu jsem se chtěl dostat. Víte, ono se experimentuje, třeba takovým způsobem, že se hledá nový jazyk. Vzpomínám si, že mi kdysi jedno nakladatelství odmítlo vydat knížku, protože jsem se tam zmínil o tom, že by církev měla přestat mluvit nebeským nářečím a pak bude srozumitelná. Ale tohle jsem nevymyslel já. To vymyslel náš špičkový teolog doktor Zvěřina, který říkal, že církev bude světu srozumitelná, až začne mluvit civilním a nikoli nebeským nářečím. My máme pořád ještě v krvi takový způsob oslovení člověka z té duchovní oblasti a přitom je potřeba ten hlas papeže Františka. Konat milosrdenství, lásku, pomoc. Ale musí to mít také své mantinely, nemůže to být absolutní, protože co je absolutní, tak je neunesitelné.</p> <p>Víra je vztah, ne vyznání a je potřeba, aby se církve nejdřív naučily naslouchat, osvojily si slovník tohoto světa a tím slovníkem mluvily. To dělají všichni misionáři. Misionář z Anglie, když přijde do rovníkové Afriky, tak tam nemůže mluvit anglicky. Musí se nejdříve naučit jazyk toho kmene a teprve potom mu může něco sdělit. A my pořád ještě jako církve nenasloucháme.</p> <p><strong>Martina: </strong>Já si myslím, že hledající lidé skutečně mnohdy poctivě hledají. Ale církve, ty už „našly“. Ty už „vědí“ jaká je pravda. Ty už hledat nepotřebují.</p> <p><strong>Maxmilián Kašparů:</strong> Ano. Ale jde o to, že bychom měli hledat společně. Nikoli tak, že „my už víme“. Ale to je i v pedagogice. Učitel by měl být vlastně tím, kdo žáka k poznání doprovází. Církve by měly být doprovázející jako učitel, otec a matka.</p> <p>Psychologie říká, že máme tři různé postoje vůči tomu druhému. Buď jsem nad Vámi, a pak jste moje loutka a já s Vámi manipuluji. Nebo jsem pod Vámi a nesu Vás jako nedochůdče, chudáčka slabého, kterého potřebuje někdo pořád nosit. Anebo jdu vedle tebe a doprovázím tě. Ty se mi občas ztratíš, a zase se mi vrátíš. A já jdu stále vedle tebe. Nemanipuluji s tebou ani tě nenesu, protože pravidlo říká: „Nehýčkejte slabochy, ale vychovávejte je.“ Tedy buďme doprovázeči. Jak rodiče, tak křesťané, tak politikové.</p> <h3><strong>Papeži Františkovi moc nerozumím. Není možné tvrdit, že dobro pro jednoho musí být na úkor dobra ostatních</strong></h3> <p><strong>Martina:</strong> Zmínil jste papeže Františka a o mnohých jeho postojích, výrocích a krocích již mnozí lidé, kteří ze začátku volali „hosana“, říkají, že toto je stav, kterému se říká šílenství lásky, kdy láska začíná být na scestí. Je to tak?</p> <p><strong>Maxmilián Kašparů:</strong> Ano. Víte, není možné prohlašovat, že jedno dobro musí být na úkor dobra ostatních. A to je jeho výrok. Možná mi to budou někteří jeho fandové zazlívat, ale já, když se mluví o papeži Františkovi, tak se k němu nevyjadřuji a říkám, že mu moc nerozumím. Rozuměl jsem Janu Pavlu II., to byl muž mého srdce. Benedikt XVI. byl muž mých názorů, a František je muž, kterému já rozumím jenom trochu. Ne moc.</p> <p>Ale každý papež má dva druhy výroků. Ex cathedra, tedy to, co učí jako nejvyšší pastýř církve, a ex eropláno, tedy to, co říká v letadle novinářům. A já spíš poslouchám to ex cathedra, a občas si zacpu uši, když slyším něco ex eropláno.</p> <p><strong>Martina:</strong> Myslíte, že je nějaká šance pro církve? Protože, jak jste řekl, už „vědí“, nenaslouchají – možná jsem to řekla já, ale vy jste neodporoval. Je šance ukázat lidem, že křesťanství a skutečná křesťanská spiritualita, to o čem psal svatý Tomáš Akvinský, není totéž, co znají z útržkovitých informací o církvích, ani z kusých informací, které slyší v kostelech? Je šance vrátit lidem víru, protože se konečně dozví (ale nevím skrze koho a jakým způsobem), co to vlastně křesťanství je?</p> <h3><strong>V každém člověku je místo pro duchovní svět</strong></h3> <p><strong>Maxmilián Kašparů:</strong> Já si prostě myslím, že člověk je bytostně otevřen tajemství absolutna.</p> <p><strong>Martina:</strong> A teď vám nerozumím.</p> <p><strong>Maxmilián Kašparů:</strong> Antropologickou, tedy lidskou konstantou, která je dána u každého člověka, je skutečnost, že v člověku je určité místo pro duchovní svět. A ono záleží na tom, čím ho vyplním. Pokud tedy má člověk v sobě smysl pro absolutno, to je to hledání spirituality, a on ho škrtne, tak ten prostor nahradí něčím, co je relativní. Toužím-li po absolutním, a nahradím to pouhým relativním, třeba penězi, sexualitou, kariérou, politickou stranou, vírou v pokrok, tak potom přestávám být křesťanem a začínám být modloslužebníkem. A toho je dnes ve světě velmi mnoho. Říká se, že v České republice je 70 procent ateistů. Já si to ale nemyslím. To, co u nás převládá, není bohužel ateismus, ale náboženský analfabetismus. Mnoho lidí má velmi rasantní názory na náboženství, ale v podstatě o nich dohromady nic neví. Je tedy také potřeba vyučovat, a mluvit o tom, jak ty věci jsou. Protože zatím žijeme z Jiráska, tedy z toho, co se píše v jeho knihách…</p> <p><strong>Martina:</strong> …Jak Jezuité pálí knihy…</p> <p><strong>Maxmilián Kašparů:</strong> …Ano. A najednou papež František je také jezuita, a knihy nepálí, tak to je nějaký nepovedený Jezuita. To jsou také stereotypy v myšlení lidí, když se dívají pouze očima. Ale je potřeba se také zamyslet.</p> <p>Máme to vyzkoušené v dějinách Evropy, jak říká Chesterton, „Bylo to shledáno velmi náročným“. My se z toho, v čem žijeme, nedostaneme jinak, než přes kulturně-duchovní hodnoty. Když spojíme kulturu a duchovnost, tedy kulturu, umění, krásu s hloubkou křesťanské zvěsti evangelia, tak to je cesta. Jedno nejde bez druhého.</p> <p><strong>Martina:</strong> Jak chcete ale zvěstovat, vyprávět a hledat, když Vám jednou odmítli vydat knihu jenom proto, že jste v ní citoval Anthony de Mella? Jak je pak možné hledat pravdu, když ji již předem „máme“? A nyní hovořím o církvích. Jak je možné hledat pravdu, když budeme hledat jen mezi těmi kazateli, které jsme si vytipovali jako přijatelné?</p> <p><strong>Maxmilián Kašparů:</strong> Já vám rozumím. Domnívám se, že církve musejí přijít do takové krize, která je probudí. My stále ještě spíme na setrvačníku. Ono to nějak jede, setrvačník se točí, a my se s tím vezeme.</p> <h3><strong>Jsme opilí blahobytem, matérií, pýchou, vysokým sebevědomím a najednou přijde kocovina</strong></h3> <p><strong>Martina:</strong> A ty babičky ještě stále chodí…</p> <p><strong>Maxmilián Kašparů:</strong> Ano. Babičky chodí a z toho kostela je samozřejmě nevyženete. Ale když tam přijde někdo jiný, něco hledá a slyší někdy to kázání, tak se mu nedivím, že už tam podruhé nepřijde, protože si říká, tak tohle ne. Církve musí přijít do krize, až na dno a od toho dna se odrazit. Až se dopadne na dno, tak teprve tehdy to začne bolet a pak je možné se od toho dna odrazit.</p> <p>Společnosti na planetě za ta tisíciletí procházejí sinusovými serpentinami. Jednou jsme nahoře, jednou dole. A my musíme narazit na dno jako celá společnost. Protože když jdeme dolů, tak musíme narazit na dno a já se strašně bojím, aby to nebyla válka, nebo jiná celoplanetární katastrofa, která bude tím odrazem, umožňujícím abychom se jako lidstvo probudili. Jsme opilí blahobytem, matérií, pýchou, vysokým sebevědomím a najednou po nárazu přijde kocovina. A potom je potřeba najít něco, co nás té kocoviny zbaví a znovu nastartuje.</p> <p>Proto se církve musejí na to dno dostat dřív než svět, aby byly připraveny přijmout tu odpovědnost, která jim byla dána.</p> <h3><strong>Počítám se mezi nepřizpůsobivé občany a odmítám se přizpůsobit takzvané korektnosti: Máme zde diktaturu korektnosti</strong></h3> <p><strong>Martina:</strong> Pane profesore, když jsem Vás na začátku představovala, vyjmenovávala: řecko-katolický kněz, psychiatr, soudní znalec v oboru, spisovatel, pedagog – tak jste říkal: „A jeden titul tam nemáte, hlavně nepřizpůsobivý občan.“ Co tím myslíte?</p> <p><strong>Maxmilián Kašparů:</strong> Toto mám dokonce napsáno jako vizitku na mé internetové adrese: „Max Kašparů, nepřizpůsobivý občan.“ Počítám se mezi nepřizpůsobivé občany a dokonce se tím chlubím a považuji to za svůj největší titul. Odmítám se totiž přizpůsobit mentalitě této doby. A mentalitou této doby je povrchnost. Povrchnost v názorech, ve vztazích, ve vzdělání, v humoru.</p> <p>Mám rád humor. Ale komici nám vymřeli a baviči se přizpůsobují vulgarismu společnosti. Tak si říkám: „Tomuhle se nemohu přizpůsobit“.</p> <p>Odmítám se přizpůsobit hloupostem, které k nám přicházejí z Bruselu. Jsem pro Evropskou unii, ale když se z ní budou sypat rozumné věci a ne zakřivení okurek, olůvka pro rybáře a nevím co ještě. Odmítám se přizpůsobit takzvané korektnosti, to znamená náhubku, který mi říká: „Tohle už říct nesmíš, protože to není korektní.“ Tím ztrácíme svobodu. Máme zde diktaturu korektnosti. Proto jsem nepřizpůsobivý a chci takovým tvrdohlavě zůstat.</p> <p><strong>Martina:</strong> Když jste nepřizpůsobivý, nejste sám?</p> <p><strong>Maxmilián Kašparů:</strong> Nejsem.</p> <h3><strong>Je rozdíl mezi samotou a osamělostí. Samota není místo, ale prostor, do kterého vstupujeme, abychom slyšeli cosi v nás</strong></h3> <p><strong>Martina:</strong> Ani osamělý?</p> <p><strong>Maxmilián Kašparů:</strong> Je rozdíl mezi samotou a osamělostí. Samota je někdy dobrá. Já si občas do samoty zalezu a to ticho, které tam je, mi dává spoustu slov. Samota není místo, ale prostor, do kterého vstupujeme, abychom slyšeli cosi v nás. Takže samotu rád vyhledávám, ale osamělý nikdy nejsem.</p> <p>Miluji mého krajana básníka Otokara Březinu. Všechny jeho básně umím skoro nazpaměť. Je to úžasný chlap. A on říká: „Kolozpěv stejně zpívajících srdcí.“ To znamená, že člověk hledá člověka, který dokáže rozumět Vašemu hlasu a Vy rozumíte jeho hlasu, ale nemusíte si ve všem spolu rozumět. Svatý Augustin říkal, že v tom nepodstatném můžeme být rozdílní, ale v tom podstatném musíme vyhledávat jednotu.</p> <p>Zmínila jste se o jednom mém oblíbeném světci, Tomáši Akvinském, který napsal Teologickou summu a spoustu dalších věcí. A kdyby tento člověk nenapsal nic jiného, než tuto jedinou větu: „Milost předpokládá přirozenost“, tak to byl supr světec. My se musíme vrátit k přirozenosti života, vztahů a hodnot a teprve potom se nám dostane těch milostí, které potřebujeme k tomu, abychom byli alespoň trochu šťastnými lidmi.</p> <p><strong>Martina:</strong> Pane profesore, děkuji Vám, že jste nám předložil Váš pohled na svět, a dal ho v plen lidem. Důležité je, aby naslouchali. Děkuji za to.</p> <p><strong>Maxmilián Kašparů:</strong> Děkuji a přeji do nového roku všechno dobré úplně všem.</p> <p><strong>Martina:</strong> Milí posluchači, těším se na Vás opět v úterý devátého ledna, kdy uslyšíte hned šest nových rozhovorů. Mějte se krásně a něco pro to dělejte, nikdo jiný to za vás neudělá.</p> <p><a href="https://www.kupredudominulosti.cz/kasparu-jaroslav-maxmilian-2d-svet-pada-dolu-muze-se-vzpamatovat-asi-jen-tim-ze-narazi-dno-jen-se-bojim-aby-tim-dnem-nebyla-valka/">https://www.kupredudominulosti.cz/kasparu-jaroslav-maxmilian-2d-svet-pa…</a></p> </div> Fri, 09 Feb 2018 18:50:51 +0000 Josef 7459 at http://www.josefhurt.cz http://www.josefhurt.cz/node/7459#comments Papež: Modlitba adorace nás učí tomu, co budeme dělat v nebi http://www.josefhurt.cz/node/7458 <span class="field field--name-title field--type-string field--label-hidden"> Papež: Modlitba adorace nás učí tomu, co budeme dělat v nebi </span> <span class="field field--name-uid field--type-entity-reference field--label-hidden"><span lang="" about="/users/josef" typeof="schema:Person" property="schema:name" datatype="">Josef</span></span> <span class="field field--name-created field--type-created field--label-hidden">Po, 05/02/2018 - 19:46</span> <div class="clearfix text-formatted field field--name-body field--type-text-with-summary field--label-hidden field__item"><p align="left" class="zprava"><b>Vatikán.</b> „Adorace nás znicotňuje, avšak neničí; učí tomu, co budeme dělat v nebi,“ řekl Petrův nástupce v dnešní homilii v kapli Domu sv. Marty. „Jít vpřed, cestou vzhůru, k modlitbě klanění a v srdci pamatovat na vyvolení a smlouvu,“ vybízel dnes papež František, když rozjímal nad prvním čtením z knihy Královské (1 <i>Král</i> 8,1-7.9-13), které popisuje, jak Šalomoun svolal lid a nechal přinést archu Hospodinovy smlouvy do chrámu.</p> <p>„Stoupání nahoru, na rozdíl od cesty po rovině, není snadné. Na této cestě si lid nesl s sebou celé dějiny svého vyvolení,“ řekl v úvodu papež. „Památkou tohoto vyvolení – pokračoval - byly »dvě kamenné desky smlouvy, sjednané Hospodinem s izraelskými syny«. Nikoli té, které učili učitelé Zákona, kteří ji „zbarokizovali“ spoustou předpisů, nýbrž holé smlouvy: miluji tě, miluj mne. První přikázání: milovat Boha; druhé: milovat bližního. Jak je psáno, »v arše nebylo nic, jen dvě kamenné desky«.<br /> Uložili tedy archu dovnitř chrámu a »jakmile kněží opustili svatyni, naplnil Hospodinův dům oblak«. Lid se začal klanět, po přinesených obětech následovalo ztišení, pohroužení do adorace. Často si říkám – uvažoval papež – že neučíme lid adoraci.“</p> <p>„<i>Učíme sice, jak se modlit, zpívat a chválit Boha, ale adorovat? Modlitba klanění nás znicotní, avšak nezničí. Ve znicotnění nás adorace obdaří vznešeností a velikostí. Využívám příležitosti říci dnes vám, nedávno jmenovaným farářům, abyste učili lid tiché adoraci, klanění.</i>“</p> <p>Modlitba adorace – vysvětloval dále papež – učí již nyní tomu, co budeme dělat v nebi:</p> <p>„<i>Můžeme toho však dosáhnout jenom upamatováním se na to, že jsme vyvoleni a nosíme v srdci příslib, který nás pobádá jít a mít smlouvu v rukou i v srdci. Stále na cestě, v obtížích pouti, výstupu vzhůru, cestou k adoraci.</i>“</p> <p>„Tváří v tvář Bohu umlkají slova, neví se, co říci – poznamenal papež. Jako v zítřejší liturgii, kdy Šalomoun dokáže říci jenom dvojí: vyslyš a odpusť. Klanět se ve ztišení a za sebou mít celé dějiny,“ vybízel.</p> <p>„<i>Prospěje nám, když si dnes uděláme trochu času na modlitbu, upamatujeme se na svoji pouť, na obdržené milosti, na milost vyvolení, příslibu a smlouvy ve snaze stoupat k adoraci a uprostřed adorace říci s velkou pokorou modlitbičku: vyslyš a odpusť.</i>“</p> <p>Kázal papež při ranní mši v kapli Domu sv. Marty.</p> <p><a href="mailto:m.glaser@jesuit.cz">(mig)</a></p> <p><a href="http://www.josefhurt.cz/node/add/story">http://www.josefhurt.cz/node/add/story</a></p> </div> Mon, 05 Feb 2018 18:46:19 +0000 Josef 7458 at http://www.josefhurt.cz http://www.josefhurt.cz/node/7458#comments Církev blahořečila italského vojáka Olivelliho, mučedníka nacismu http://www.josefhurt.cz/node/7457 <span class="field field--name-title field--type-string field--label-hidden">Církev blahořečila italského vojáka Olivelliho, mučedníka nacismu</span> <span class="field field--name-uid field--type-entity-reference field--label-hidden"><span lang="" about="/users/josef" typeof="schema:Person" property="schema:name" datatype="">Josef</span></span> <span class="field field--name-created field--type-created field--label-hidden">Po, 05/02/2018 - 14:28</span> <div class="clearfix text-formatted field field--name-body field--type-text-with-summary field--label-hidden field__item"><div class="perex"> <p style="text-align: justify;">Od víkendu uctívá katolická církev jako blahoslaveného dalšího z mučedníků nacismu, italského vojáka, právníka a aktivistu Teresia Olivelliho. Zemřel v lednu 1945 krátce po svých 29. narozeninách v koncentračním táboře v německém Hersbrucku.</p> </div> <p style="text-align: justify;">Arcibiskup z nedalekého Bamberku Ludwig Schick  Olivelliho nazval „italským Maxmiliánem Kolbem“ s poukazem na prokázané svědectví křesťanské lásky projevené spoluvězňům. Vyhlášení beatifikace proběhlo v italském Vigevanu. Prefekt vatikánské kongregace pro kauzy svatých, kardinál Angelo Amato při slavnosti připomněl, že v současnosti čelí pronásledování více než 200 miliónů křesťanů. Olivelliho hrdinství je podle něj příkladem dalším věřícím laikům.</p> <p style="text-align: justify;">Osobnost blahoslaveného Itala připomněl papež František při své promluvě před nedělní polední modlitbou Anděl Páně. Na pátek 23. února vyhlásil den modliteb a postu za mír zejména s ohledem na probíhající konflikty v Africe, zejména v Jižním Súdánu a Konžské demokratické republice. František pozval i příslušníky dalších náboženství, aby se k této iniciativě připojili, a zdůraznil, že na modlitbu má navázat jednání, zvláště rozhodné odmítnutí násilí.</p> <p> </p> <p><a href="https://zpravy.proglas.cz/ocekavame/cirkev-blahorecila-italskeho-vojaka-olivelliho-mucednika-nacismu/">https://zpravy.proglas.cz/ocekavame/cirkev-blahorecila-italskeho-vojaka…</a></p> </div> Mon, 05 Feb 2018 13:28:30 +0000 Josef 7457 at http://www.josefhurt.cz http://www.josefhurt.cz/node/7457#comments Madeleine Delbrêlová, mystička ulice http://www.josefhurt.cz/node/7456 <span class="field field--name-title field--type-string field--label-hidden"> Madeleine Delbrêlová, mystička ulice </span> <span class="field field--name-uid field--type-entity-reference field--label-hidden"><span lang="" about="/users/josef" typeof="schema:Person" property="schema:name" datatype="">Josef</span></span> <span class="field field--name-created field--type-created field--label-hidden">Čt, 01/02/2018 - 07:54</span> <div class="clearfix text-formatted field field--name-body field--type-text-with-summary field--label-hidden field__item"><p align="left" class="zprava">„Existují lidé, které si Bůh bere stranou. Existují jiní, které nechává v zástupu, ale neodnímá je světu. To jsou lidé s běžnou prací, rodinou či běžným životem za svobodna. Lidé s běžnými nemocemi a smutky, běžným domovem i ošacením. Lidé běžného života, které potkáte na jakékoli ulici. (…) My, lidé ulice, vší silou věříme, že tato ulice a tento svět, do kterého nás Bůh postavil, je místem naší svatosti“. Takto popisuje své povolání Madeleine Delbrêlová, laička žijící v převratném pařížském dění první poloviny minulého století, jejíž heroické ctnosti papež František uznal minulou sobotu. Titul „ctihodná“ tak dostává žena, kterou kardinál Carlo Maria Martini označil „za jednu z největších mystiček 20. století“, ačkoli dobře věděl, že polovinu života strávila na dělnickém předměstí Paříže, v městě Ivry se jeho třemi sty továrnami. Delbrêlová totiž byla mystičkou ulice a ženou periferie v době, kdy tento pojem ještě nebyl příliš v módě. A také velkou básnířkou a konvertitkou, píše o ní italský deník <i>Avvenire</i> (28.1.2018).</p> <p>Narodila se roku 1904 a v dospívání si poznamenala „Bůh je mrtev, ať žije smrt“. Ve dvaceti letech nicméně díky svým vrstevníkům našla víru, začala se angažovat ve skautismu a poslušna vnuknutí, že „modlitba je jediná seriózní cesta ke zúčtování s Bohem“, zamýšlela vstoupit na Karmel. Kvůli péči o rodiče se však této cesty vzdala a neustálé hledání ji, už jako sociální asistentku, zavedlo mezi marxistický proletariát. Spolu s několika přítelkyněmi s ním sdílela každodenní život chudoby, ale nikoli ideologii, čímž si vysloužila podezření obou stran. Kontemplativní pohled, konkrétní láska k bratrům a bezpodmínečné ztotožnění s církví stvořily v Delbrêlové překvapivě bohatou syntézu – když se jí někdo zeptal, jak dokáže jako křesťanka žít v epicentru třídního boje, odpovídala s odzbrojující prostotou: „Bůh nikdy neřekl: „Miluj svého bližního jako sám sebe, ale s výjimkou komunistů“.</p> <p>Madeleine Delbrêlová nikdy nezaložila žádnou strukturu nebo řeholi; své poslání vždy definovala jako každodenní život podle evangelia, který v každodenních setkáních předává Kristovu tvář. O sobě a svých družkách říkala: „Nemáme žádné povinnosti, ale jsme naprosto závislé na jediném – milosrdné lásce“. Tím, že sama bezezbytku naplňovala tento ideál, dosáhla mistrovství v modlitbě, která věřícího doprovází v každé chvíli a kdekoli. V modlitbě také dokázala udržet pohromadě rozporuplné rysy své osobnosti, vysvětluje teolog Hans Urs von Balthasar – hlubokou serióznost a vlídný humor, až dětské přilnutí k Bohu na jedné straně a ostře realistickou sociální a psychologickou analýzu na druhé, příslušnost k církvi až do morku kostí a oproštěnost od veškerých církevních klišé. Pokud někdo Madeleine požádal o rozhovor, dodává švýcarský teolog, musel se připravit na počátečních několik minut ticha, během kterých si pečlivě připravovala a zapalovala cigaretu. Pouze několik nejbližších lidí vědělo, že si v tu chvíli dopřávala čas na modlitbu za dotyčného člověka.</p> <p>Když tato nevšední žena v roce 1964 náhle zemřela, znalo ji málo lidí. Větší odezvu zaznamenalo až posmrtné vydání jejích spisů (česky Delbrêlová, Madeleine. Misionáři bez lodi. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2008; podnětná je také nezištně zpřístupněná <a href="https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/113262/">diplomová práce</a>). Její myšlenky, modlitby, básně a dopisy oslovily mnohé pokoncilové generace, které hledaly ušlechtilé vzory přítomnosti laiků ve světě, ale nikoli ze světa. Mezi cestami, kterými se ubírá její spiritualita dnes, je také twitterový účet, který už několik let šíří její myšlenky na sociálních sítích. Včetně té, která podotýká: „Nemůžeme druhým darovat víru, ale můžeme jim darovat sami sebe“.</p> <p><a href="https://www.radiovaticana.cz/podrubrika.php?id=7">Jana Gruberová</a></p> <p><a href="https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=27106">https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=27106</a></p> <p> </p> </div> Thu, 01 Feb 2018 06:54:33 +0000 Josef 7456 at http://www.josefhurt.cz http://www.josefhurt.cz/node/7456#comments Papež František jezuitům v Jižní Americe http://www.josefhurt.cz/node/7455 <span class="field field--name-title field--type-string field--label-hidden">Papež František jezuitům v Jižní Americe</span> <span class="field field--name-uid field--type-entity-reference field--label-hidden"><span lang="" about="/users/josef" typeof="schema:Person" property="schema:name" datatype="">Josef</span></span> <span class="field field--name-created field--type-created field--label-hidden">St, 31/01/2018 - 08:56</span> <div class="clearfix text-formatted field field--name-body field--type-text-with-summary field--label-hidden field__item"><div class="article-anotation">Ve druhé polovině ledna pobýval papež František v Jižní Americe, kdy mj. několikrát věnoval pozornost svým bratřím z Tovaryšstva Ježíšova či se věnoval tématům spjatým s jezuitskou spiritualitou.</div> <p><a class="article-image content-image" href="https://cbk.blob.core.windows.net/cms/ContentItems/27235_27235/mg-0669.jpg" style="background-image: url('https://imageeditordmp.blob.core.windows.net/cirkevcz/cbk.blob.core.windows.net/cms/ContentItems/27235_27235/m_max__w_630__o/mg-0669.jpeg')"><img alt="" data-entity-type="" data-entity-uuid="" src="https://imageeditordmp.blob.core.windows.net/cirkevcz/cbk.blob.core.windows.net/cms/ContentItems/27235_27235/m_max__w_630__o/mg-0669.jpeg" /></a></p> <div class="tinymce-frontend"> <p><sup>Ilustrační foto: Roman Albrecht / Člověk a víra</sup></p> <p>Web <a href="http://www.acistampa.com/story/peru-papa-francesco-ha-incontrato-i-suoi-confratelli-gesuiti-7804" rel="noopener" target="_blank">acistampa.com</a> připomíná, že setkání s jezuity je nedílnou součástí papežových cest po světě, takže není překvapením, že příležitost potkat se se svými spolubratry využil v Chile i Peru.<em> </em></p> <p>Pro celý průběh cesty a téma podílu jezuitů na poslední zahraniční návštěvě Svatého otce je příznačné, že hned po svém příletu do Chile František oproti plánu navštívil hrob jezuity Enriqueho Alveara Urrutii, nazývaného “biskup chudých”.</p> <p><strong>Sv. Albert Hurtado, den první</strong></p> <p>První dopředu naplánovaný kontakt s jezuitským prostředím čekal papeže hned první den cesty, kdy na konci programu navštívil sanktuárium sv. Alberta Hurtada, jednoho z nejoblíbenějších chilských svatých a zakladatele institutu <em>Hogar di Cristo</em>, což je síť azylových domů pro lidi na okraji společnosti. František navštívil v doprovodu provinciála jezuitů kapli, kde jsou uloženy ostatky tohoto světce, který v pouhých 51 letech podlehl těžké nemoci.</p> <p>Svatý otec se následně v rezidenci Tovaryšstva Ježíšova soukromě setkal s devadesátkou bratří jezuitů a také s těmi, kteří pracují v dílech založených sv. Albertem. Účastník setkání, otec Christian del Campo, následně hovořil o tom, že během tohoto soukromého setkání byl papež František velmi otevřený, upřímný a choval se přirozeně, "mimo protokol". </p> <p>Pro úplnost ještě připomeňme, že v roce 1994 byl Albert Hurtado blahořečen Janem Pavlem II. (u jeho hrobu se papež modlil již při své návštěvě Jižní Ameriky v roce 1985) a 23. října 2005 byl jeho nástupcem Benediktem svatořečen.</p> <p><strong>S jezuity v Peru</strong></p> <p>S peruánskými jezuity se papež František sešel v jezuitském kostele sv. Petra v Limě, pro který věnoval stříbrný kříž od italského zlatníka Antonia Vedeliho. Jedná se o stejného umělce, který navrhl pro papeže Františka pektorál. Na kříži jsou zobrazená různá zastavení křížové cesty, uprostřed kříže je pak ztvárněno Kristovo Zmrtvýchvstání.</p> <p>Ve svých rozhovorech se spolubratry zde byl František velmi přímý. Stejně jako během návštěvy v Myanmaru jim připomněl, že „<em>Boží lid nás učí hrdinským ctnostem: já jsem se musel stydět, že jsem pastýřem lidu, který mě předchází ve ctnostech, v žízni po Bohu, pro pocit příslušnosti k církvi, protože se přišli podívat na Petra.  Zakusil jsem tento pocit a děkuji Bohu, že mi ho nechal zakusit</em>.“</p> <p>Ústředním tématem tohoto setkání bylo často opakované slovo „pokoj“. Kromě odpovědí na otázky zanechal Svatý otec svým spolubratrům také úkol: „<em>učit s velkou pokorou Boží lid rozlišovat</em>“, a to i přes obtížnou situaci v Peru a Latinské Americe.</p> <p>„<em>Chci chudou církev pro chudé</em>“ kladl papež na srdce jezuitům. „<em>Chudí jsou v centru evangelia, nelze chápat evangelium bez chudých</em>,“ připomněl jim papež během soukromého rozhovoru. „<em>Je to výzva pro všechny</em>,“ prohlásil jeden z účastníků limského setkání, P. Bytton. Ten shrnul poselství papeže plynoucí z tohoto setkání následovně: „<em>Uvažujte o sobě. Ale nedívejte se jen sami na sebe: dívejte se také na lidi na okraji, protože oni jsou v centru, oni jsou srdce. Toto je úkol pro nás pro všechny a i pro jezuity."</em></p> <p>Papež František je členem Tovaryšstva Ježíšova od roku 1958, kdy vstoupil do noviciátu, a v roce 1973 složil věčné sliby. Šest let pak působil jako jezuitský provinciál v Argentině. Není bez zajímavosti, že v jedné ze zemí navštívených v rámci nedávné apoštolské cesty, Chile, strávil jeden rok své jezuitské formace.</p> <p><sup><em>(Zdroj: <a href="http://www.vaticannews.va">www.vaticannews.va</a>, <a href="http://www.radiovaticana.cz">www.radiovaticana.cz</a>, SIR, acistampa.com, <a href="http://www.24horas.cl">www.24horas.cl</a>, <a href="http://www.amedeolomonaco.it">www.amedeolomonaco.it</a>; překlad: Radka Blajdová)</em></sup></p> </div> <div class="end-of-article-panel">  <div class="author">Autor článku: <strong> František Jemelka </strong></div> <div class="author"><a href="https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/180129papez-frantisek-jezuitum-v-jizni-americe">https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/180129papez-frantisek-jezuitum-v-jiz…</a></div> <div class="author"> </div> <div class="clearfix"> </div> </div> </div> Wed, 31 Jan 2018 07:56:55 +0000 Josef 7455 at http://www.josefhurt.cz http://www.josefhurt.cz/node/7455#comments