Kraj, který prahne po novém kabátu
Na jižním okraji malebného Českého středohoří, které protíná řeka Ohře, leží kraj plný nejen překrásných přírodních lokalit vybízejících k turistice, ale i mnoha památek, především v Lounech, Podbořanech a Žatci. Pro velký počet poškozených sakrálních staveb v tomto regionu se dnes zaměříme výhradně na kostely ležící v okolí Loun.
Každého návštěvníka přijíždějícího do Loun na první pohled upoutá především fascinující kulisa Českého středohoří s jeho vrcholky Oblík a Raná. My ale nebudeme objevovat krásy největšího tuzemského sopečného pohoří, nýbrž se zastavíme u architektonických skvostů, které toto město nabízí.
První písemná zmínka o Lounech pochází z roku 1115, kdy byla tato románská osada majetkem kláštera v Kladrubech a rozkládala se v místech dnešního kostelíka sv. Petra při brodu přes řeku Ohři. Louny, jako královské město, byly založeny na ostrohu nad řekou, asi jeden kilometr východně od původního sídliště, někdy v šedesátých letech 13. století za vlády Přemysla Otakara II. Dalo by se očekávat, vzhledem k bohaté historii města, že zde nalezneme více památek staršího data, ale války, požáry a později i důsledky socialistické výstavby vykonaly své. Přesto se několik krásných kostelů zachovalo.
Chrám sv. Mikuláše
Kostel je dominantou a chloubou města a patří mezi vrcholná architektonická díla české pozdní gotiky. První písemná zmínka o lounském farním kostele, který byl vystavěn patrně v románském slohu a zasvěcen sv. Kříži, pochází z roku 1332. O deset let později byl kostel poškozen požárem a poté roku 1347 renovován Peškem Wandy. Byla postavena nová věž a současně s přestavbou kostel zasvěcen sv. Mikuláši. Další požár v roce 1517 poškodil vnitřní město a chrám zcela zničil.
Louny na místě původního kostela nechaly postavit kostel nový. Stavitel chrámu Benedikt Rejt (též Ried), pravděpodobně s přispěním Pavla z Pardubic, z původního kostela zachoval pouze zdivo věže a v pozdně gotickém slohu zbudoval prosvětlené síňové trojlodí s krásnou žebrovou klenbou na šesti osmibokých pilířích (dokončeno 1538). Trojdílná stanová střecha s mimořádně složitým krovem pak tvoří zajímavý protiklad k panoramatu nedalekých výběžků Českého středohoří.
Pýchou kostela je pozdně gotický vchod na jižní straně se síťovou klenbou a portálem zdobeným renesančními ornamenty kolem dveří. Kostel prošel několika rekonstrukcemi, ta poslední skončila v roce 1992. Později byl kostel sv. Mikuláše vyhlášen Národní kulturní památkou.
V západní části Loun nalezneme kostel svatého Petra, jenž je v jádru románskou stavbou a stojí už od 12. století na místě osady, která předcházela vzniku vlastního města. Jeho dnešní podoba je výsledkem přestavby z poloviny 15. století a dalšího zásahu v osmdesátých letech 19. století.
Za oběť socialistické výstavbě padlo bývalé Pražské předměstí, ze staré zástavby zůstal jen kostel Panny Marie z 15. století s věží z roku 1612. Významnými konstruktivistickými památkami ze 30. let minulého století jsou kostely českobratrské církve a československé církve husitské.
Dobroměřice - Kostel sv. Matouše
Obec Dobroměřice, která byla založena pravděpodobně kolem roku 936, leží od Loun doslova "co by kamenem dohodil" - necelý kilometr severně. První písemné zmínky pocházejí z let 1238 - 1241 v přídomku Diviše z Dobromiřic. Z nejstarších dob se uprostřed obce zachoval kostel sv. Matouše.
Tato jednoduchá gotická stavba z lámaného kamene je připomínána už od roku 1331. Jižní fasádu lodi, včetně presbytáře, člení hrotitá okna s kružbami, severní fasádu lodi pak dvě polokruhová okna.
Nad východním průčelím presbytáře je dochován renesančně obloučkový štít ze 16. století. Věž, pocházející z druhé poloviny 13. století, kryje osmiboká cibulovitá báň.
Raná - kostel Všech svatých
Obec se v pramenech poprvé zmiňuje v roce 1335. Ves na severozápadním úpatí stejnojmenného vrchu spadala dříve pod Louny. Důkazem je zpráva z roku 1413 o prezentaci faráře k tamnímu kostelu Všech svatých, postavenému asi ve 14. století. Původně gotický jednolodní objekt s polokruhově uzavřeným presbytářem prošel v 18. století barokní úpravou, interiér též. Po jeho severní straně se nachází obdélníková sakristie, západní průčelí zakončuje hranolovitá věž. Ke kostelu a hřbitovu jej obklopujícímu vede schodiště, zdobené kamennými koulemi, a brána s polokruhově zakončeným vstupem a barokním volutovým štítem s trojúhelníkovým nástavcem. Z Rané se nyní pustíme severovýchodním směrem. Náš cíl? Obec Libčeves, respektive její přidružená část Řisuty.
Libčeves - kostel Stětí sv. Jana Křtitele
Na vrchu jižně od obce stávala kdysi středověká tvrz pocházející z konce 13. století. Roku 1607 byla přestavěna na zámek, který je dnes zříceninou. Uprostřed obce na malém návrší stojí původně románský jednolodní kostel Stětí sv. Jana Křtitele s mohutnou hranolovou věží v západním průčelí, postavený asi v letech 1220 až 1230, později byl goticky i barokně upraven. Z románské stavby zůstala věž ozdobená několika čedičovými kvádry a na západní straně věže i velký kříž. V severním průčelí je okrouhlé okénko a také sdružené okno s točitým sloupkem a ozdobnou hlavicí. V roce 1907 proběhla výměna poškozených kvádrů ve stěnách románské části kostela. Další větší oprava se uskutečnila v roce 1927.
Libčeves-Řisuty - Kostel sv. Bernarda
Obec leží asi 2 km od Libčevsi, potažmo 15 km severovýchodně od Loun. Na návrší nad vesnicí dnes stojí pouze torzo původně gotického kostela sv. Bernarda s hranolovou věží v západním průčelí. Barokní přestavba se uskutečnila zřejmě na počátku 18. století. Jednolodní obdélný objekt s trojboce ukončeným presbytářem, s čtvercovými přístavky po stranách lodi a s výše zmíněnou věží už bohužel nemá ani báň.
Jak vidno, ať se vydáte z Loun jakýmkoliv směrem, narazíte - bohužel - na neutěšený stav mnoha historicky cenných sakrálních staveb, které jsou doslova v zuboženém stavu. Proto se v budoucnu do tohoto regionu ještě vrátíme. V příštím díle ale zavítáme do Středočeského kraje, konkrétně na Českobrodsko.
Kdo je kdo
Benedikt Rejt (1454 - 1534), známý i pod jmény Ried, respektive Rieth z Pístova či z Piestingu, byl výjimečně vzdělaný architekt a fortifikační stavitel, který patří k nejvýznačnějším odborníkům svého oboru v české historii. Zejména jeho mistrovské klenby například Vladislavského sálu Pražského hradu, chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře a kostela sv. Mikuláše v Lounech patří ke klenotům evropského stavitelského umění. Roku 1510 byl právě za zásluhy v umění stavitelském povýšen králem Vladislavem Jagellonským do šlechtického stavu - od té doby nazýván Riedem z Pístova. Zemřel 30. 10. 1534 v Lounech. Byl pohřben v kostele sv. Mikuláše, ale jeho náhrobek se nedochoval.
Pověst
Oldřich a Božena
Kníže Oldřich rád lovil. Jednou se vracel z honu, dalek od rodných Postoloprt, a cestou u studánky spatřil přenádhernou dívku, jak pere prádlo. Zeptal se jí na jméno a ihned zvolal: "Boženu pojmu za ženu." Dívka zprvu myslela, že si z ní kníže dělá legraci, řkouc, že ho jistě čeká urozenější a bohatší nevěsta. Jaké bylo její překvapení, když druhý den pro ni Oldřich vyslal družinu, která ji kočárem odvezla na královský hrad. Zemani a poradci proti Boženě od začátku brojili, že prý nemá šlechtický původ. Kníže Oldřich ale všechny jejich rady rázně odmítl a prohlásil: "Krása, ctnost a dobré vlastnosti jsou často více než urozenost." Boženu korunoval a prohlásil ji za svou zákonitou manželku. Slavila se svatba a brzy poté mladá kněžna Oldřichovi i celému českému národu povila Břetislava, syna mužného a statečného, jenž svými skutky překonal i své předky.
Podle všech pověstí se kníže Oldřich setkal s krásnou Boženou v Peruci. Ono místo, kde k setkání došlo, můžete navštívit i dnes. Je tu zastřešená Boženina studánka, kousek od ní pak dům s pamětní deskou připomínající, že právě na tomto místě stála tvrz Křesiny otce Boženy. Nedaleko odtud je další památka: obrovský dub, pod nímž se prý Oldřich s Boženou scházeli.
Zdroj: Hospodářské noviny