Někteří z těch, kdo se dostanou k moci, projevují navenek nadřazenost vyplývající z jejich sebeuspokojení. Přesně tak se chovají falešní proroci, kteří se vmísili do Božího lidu, a proto jsou nehodní toho, co vyznávají. Takoví lidé bývají neprávem nazýváni učedníky a mistry zbožnosti. Snaží se očišťovat druhé předtím, než očistili sebe. Právě tihle lidé končí tím, že znetvořují samu zbožnost. Jejich chování rozhodně nesvědčí o tom, že jim patří ona důstojnost, kterou se chlubí, ale naopak, jim svěřená důstojnost má vést lidi k přesvědčení, že jednají jako Kristovi učedníci. V každém případě takoví lidé padají do jedné z následujících pastí: buď druhým promíjejí příliš, protože sami potřebují hodně prominout, což je nejlepší cesta k tomu, aby se zlu vyučovalo místo toho, aby bylo vykořeněno, nebo skrývají vlastní slabost pod háv tvrdosti své autority. (Řehoř Naziánský, Pohřební řeč nad svatým Atanášem) Se svolením převzato z knihy Lectio Divina na každý den v roce 10, str. 230 kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Redakčně upraveno https://www.pastorace.cz/clanky/pod-tvrdost-sve-autority-skryvaji-vlast…