Do českých zemí přivedl salesiánskou kongregaci, která se věnuje mladým lidem. Ignác Stuchlý (1869–1953) se usadil ve Fryštáku, kde také dožil zbytek života. Právě jeho životnímu příběhu je věnován další díl historického seriálu MF DNES.
Při tom pohledu se člověk neubrání lehkému úsměvu. Nakrátko ostříhaný bělovlasý muž se rozbíhá, aby obstaral čestný výkop fotbalového zápasu, jenže mezi nohy se mu plete "sukně". Je totiž oblečen v tmavé klerice – dlouhém duchovním rouchu, stejně jako oba proti sobě stojící týmy.
Právě tento záběr z dobového televizního týdeníku však nejlépe dokládá, jaký katolický kněz a zakladatel salesiánského díla v českých zemích Ignác Stuchlý doopravdy byl.
"Své" chlapce si dokázal získat. Nejenže je vzdělával, radil jim, modlil se s nimi, ale neměl sebemenší problém jít si s nimi zakopat na hřiště. A to uměli hoši ocenit.
Nikdo by asi nevěřil tomu, že když v Itálii začínal s výchovou mladých českých salesiánů, kluci se mu smáli pro jeho slezskou češtinu a byli zklamaní, že místo mladého salesiána je dostal na starost pětapadesátiletý "dědeček".
"Vskutku to nebyl žádný ranař, který by dokázal ihned strhnout. Měl však určité charisma, selský rozum, citlivost, a když bylo potřeba, uměl na sebe vzít zodpovědnost. Nebyl to intelektuál, ale člověk praktický, dobrý organizátor a hospodář," poznamenal František Bezděk, ředitel Domu Ignáce Stuchlého ve Fryštáku.
Krizový manažer, který vstával jako první a pracoval i na poli
Ignác se narodil v roce 1869 ve Slezsku, které tehdy bylo součástí rakouskouherské monarchie. Jeho rodná vesnice Boleslav je dnes součástí Polska, Píšť, kde byl pokřtěn, se už nachází v Česku.
Jeho rodiče měli větší zemědělskou usedlost, na níž pracovali také všichni tři synové. Zřejmě by je vůbec nenapadlo, že by se z Ignáce neměl stát sedlák. Vše ale změnila duchovní obnova ve františkánském kostele v Opavě, které se Ignác zúčastnil. Co se tam stalo, si mladík nechal pro sebe. Rodičům i faráři sdělil jen výsledek: stane se knězem. Jeho farář se mu kupodivu vysmál. "Co tě to napadlo? Máš jen obecnou školu. Spíše mysli na ženění a zůstaň doma," popisuje situaci Jaroslav Kopecký v publikaci Tvé misie budou na severu.
Pomohl až místní kaplan a Ignác začíná studovat na Svatém Kopečku u Olomouce. Ve zmíněné knize autor zachycuje vzpomínku jeho spolužáka Josefa Fojtíka.
"O prázdninách jsme občas podnikli malý výlet, kterého se zúčastnily někdy i tamější studující dívky, což nebývalo maminkám zrovna vhod. K jejich uklidnění stačilo poznamenat: Ignác tam byl také."
Stuchlý chtěl k jezuitům na Velehrad. S nápadem se svěřil svému zpovědníkovi, který však rázně zasáhl: "Nepůjdeš k jezuitům, ale k salesiánům do Turína. Hned tam píši, běž domů a čekej." V Turíně ho v září 1894 přijali a o dva roky později se stal salesiánem. Don Bosco, zakladatel salesiánské kongregace, jejíž členové se soustředí zejména na práci s mládeží, byl v Evropě v té době už známý a populární světec.
Ignác se brzy osvědčil jako "krizový manažer". Kde byl problém, tam ho poslali, aby dal vše do pořádku. Třináct roků působil na území dnešního Slovinska – v Gorici se věnoval mládeži, poté ho přesunuli do Lublaně.
"Ráno vstával jako první, měl mši svatou, když bylo třeba, tak zpovídal, pak se převlékl do všedního a dal se do práce na poli nebo v chlévě. Nic ho nepokořovalo," líčí Kopecký.
V salesiánské práci pokračoval v italském městě Perose Argentina, kde to rozhodně neměl lehké.
"Když poprvé předstoupil před české chlapce, vyprskli smíchy. Mluvil polskou češtinou, do které se mu míchala slovinština. Působilo to na ně směšně," říká ředitel Bezděk. Sám Stuchlý na roky v Perose vzpomíná jako na "svůj kříž".
Stále více ale sílila tendence přenést působení salesiánů do českých zemích. Jenže kam salesiány umístit? Do Prahy, Brna, Ostravy? Volba nakonec – dost nečekaně – padla na Fryšták.
"Bylo to překvapivé rozhodnutí v tom, že salesiáni většinou působí ve větších městech. Tím, že pracují s mládeží, obklopuje jejich dům hřiště, aby měli mladí pohyb," vysvětluje Bezděk. Určitě se o to zasloužil monsignor Augustin Štancl, jehož čeští salesiáni považují za spoluzakladatele svého díla.
Návrat domů
Tak v srpnu 1927 přichází osmapadesátiletý Stuchlý do Fryštáku, do domu, který salesiáni získali od sester Neposkvrněného početí. Za měsíc z Perosy dorazilo 17 chlapců a tři salesiáni.
"Postupně tady vybudoval školu s internátem, které využívalo až 150 kluků z celé Moravy. Škola fungovala jako chlapecké gymnázium, které se nazývalo salesiánským ústavem. Na zkoušky ale museli chodit do Kroměříže," popisuje ředitel fryštáckého domu.
Hlavní starost o chod celého domu ležela na Ignáci, ale jako už mnohokrát se také tady osvědčil jako dobrý hospodář.
Do života jeho i chlapců ostře zasáhla krutá zima roku 1929, kdy teploty padaly pod minus 30 stupňů Celsia. Stuchlý přitom musel v těchto mrazech cestovat.
"Jednou uvázl ve sněhu a v mrazu musel do Fryštáku pokračovat pěšky. Cestou si sáhl na ucho a kousek ucha mu zůstal v hrsti. Ulomilo se. Nikdy si nikomu nepostěžoval na bolesti, když se ozvala omrzlá místa," vypráví Kopecký.
To však nebylo to nejhorší, s čím se musel vyrovnat. Důsledkem mrazu byli chlapci nemocní. Právě Stuchlý byl jejich hlavním ošetřovatelem, roznášel jim čaj se slivovicí a přidával povzbuzení. Jeden hoch však na zápal plic zemřel.
"Stuchlý se nevzdaloval od jeho lůžka a dosloužil mu až do konce. Byla to první smrt ve fryštáckém ústavu a starostlivý otec Stuchlý jeho odchodem velice trpěl," dodává autor publikace.
Komunistický režim ho nenechal na pokoji ani po smrti
Ve Fryštáku se salesiáni po čase sžili s místními obyvateli, kteří Ignácovi neřekli jinak než "staříček".
"Možná ani ne tak proto, že už nějaké roky měl, jako spíše pro jeho dobrotu," domnívá se Bezděk.
Osm let po svém příchodu na Moravu se pak Stuchlý stává šéfem samostatné tuzemské salesiánské provincie. Těžké roky přišly za války, kdy v polovině srpna 1943 musel být fryštácký dům vyklizen a sloužil nacistům jako domov pro vybombardovanou mládež z Hamburku.
Salesiáni se tam vrátili po válce a znovu obnovili svou činnost, kterou přerušily události po únorovém komunistickém převratu. Ještě před tím se ale Stuchlý dočkal velkého okamžiku – jeho žák a blízký spolupracovník Štěpán Trochta byl vysvěcen na biskupa. Dojetím a radostí plakal.
Jeho jmenování kardinálem se už však "staříček" nedočkal. V březnu 1950 ho postihla mrtvice. Stalo se tak zhruba měsíc před nechvalně proslulou Akcí K, kdy došlo k nezákonné násilné likvidaci mužských řeholních řádů v Československu. Stuchlého převezli do domova důchodců na nedaleký Lukov, kde ho komunisté střežili, odposlouchávali a ani mu běžně nedovolovali návštěvy. "V pokoji měl odposlouchávadlo, takže svaté zpovědi s kněžími konal latinsky a se všemi hovořil co nejtišeji. Všechny měl rád a všichni měli rádi jeho. Žil velice skromně, na nic si nestěžoval, se vším byl spokojen a za vše velice vděčný," přináší Kopecký vzpomínku sestry dominikánky Svatoslavy, která se o něj starala. Necelé tři roky po první mrtvici jej postihl druhý záchvat a 17. ledna 1953 umírá. "Dvě hodiny před smrtí dostal telegram, ve kterém mu Svatý otec Pius XII. ze srdce žehná a vyprošuje mu nebeskou milost a útěchu," připomíná Kopecký.
Tak hluboce zbožný člověk, jakým Ignác Stuchlý byl, si nemohl přát víc.
Komunistický režim ho nenechal na pokoji ani po smrti. "Existují dvě parte. To první komunisté nedovolili rozšířit. Bylo na něm,první český syn Dona Bosca'. Nařídili druhou verzi, kde se už jméno světce nesmělo objevit. Na pohřeb mu většina jeho žáků ani nemohla přijít, skoro všichni byli ve vězení nebo na nucených pracích," uzavírá Bezděk.
Pohřben je na fryštáckém hřbitově spolu se svým spolupracovníkem Augustinem Štanclem.
---
50 výjimečných osudů Zlínská redakce MF DNES pro vás připravila seriál, v němž přiblíží příběhy padesáti již nežijících osobností, které jsou spojeny s východní Moravou od středověku až po moderní dobu. Vybrali jsme lidi, jejichž osudy nejsou tolik známé, přestože se jedná o postavy, které v mnohém ovlivnily svou dobu a jejichž význam přetrval až do současnosti. Seriál bude vycházet po celý rok každou sobotu. Příště: bratři Jaroňkové
Foto: Volný čas Stuchlý si s mladými salesiány chodil i zahrát fotbal.
Foto: Setkání První český salesián proslul jako výborný diplomat a řečník.
Foto: Muzeum Ve Fryštáku na Stuchlého nezapomněli.
Foto: MAFRA
Foto: Ignác Stuchlý Římskokatolický kněz, spoluzakladatel a první provinciál české salesiánské provincie žil v letech 1869–1953. Je po něm pojmenován Dům Ignáce Stuchlého ve Fryštáku.
3x foto: Muzeum Ignáce Stuchlého
Foto: Dům Ignáce Stuchlého Budova, v níž ve Fryštáku salesiáni sídlí, nese jméno Ignáce Stuchlého. Teenageři v ní mohou denně trávit volný čas, salesiáni tam pořádají pobyty pro školní kolektivy.
Foto: Archiv DIS
O autorovi: Martina Malá, redaktorka MF DNES
Mladá fronta Dnes, 24.6.2017 , str 18