Česká křesťanská akademie je už 30 let platformou dialogu uvnitř církví, mezi církvemi, mezi církvemi, mezi náboženstvími a mezi církvemi a občanskou společností. Článek shrnuje její aktivity, programové cíle a perspektivy.
Česká křesťanská akademie (ČKA) vznikla jako první nezávislá ekumenická instituce na počátku roku 1990; navázala na činnost křesťanských bytových seminářů v době komunismu. Jejím posláním je podporovat dialog mezi církvemi a společností, vnitrocírkevní dialog, ekumenický a mezináboženský dialog a rozvoj křesťanských intelektuálních center v regionech. Dnes má ČKA 1110 členů, 68 místních skupin po celé České republice, 11 odborných sekcí a několik kolektivních členů (jako je Asociace katolických lékařů, Společnost pro církevní právo, Vysokoškolské katolické hnutí apod.)
Do čela ČKA byl zvolen v lednu 1990 Josef Zvěřina, teolog a obhájce lidských práv, živý symbol intelektuální a morální obrody české katolické církve po Druhém vatikánském koncilu. Po jeho smrti v létě téhož roku byl prezidentem ČKA zvolen jeho žák Tomáš Halík, který ČKA řídí na základě opětovných zvolení už bezmála 30 let. Na Valné hromadě v lednu 2020 byli ve svých funkcích potvrzeni dva vicepresidenti, evangelický teolog prof. Pavel Hošek a historik doc. Jaroslav Šebek. Ředitelkou ČKA je od r. 2013 Ilona Trnková.
Vedení ČKA shrnuje hlavní aktivity akademie do 7 bodů:
a) Akademii se podařilo vytvořit po celé republice síť místních skupin, kde dobrovolníci odvádějí obětavou práci, zejména organizování přednášek – vedení jednotlivých regionálních center se dvakrát ročně schází a navzájem se inspirují.
b) ČKA řadu let poskytuje představitelům církví vzácnou příležitost diskutovat s předními odborníky v úzkém kruhu o palčivých problémech sociálních, ekonomických, přírodovědeckých (např. o genderových studiích a bioetice) i kulturních. Výsledky jsou k dispozici v časopise Universum a na You Tube na webových stránkách.
c) ČKA je nositelkou řady důležitých mezinárodních výzkumných projektů, do nichž jsou zapojeni přední teologové a sociologové z mnoha zemí – za všechny jmenujme analýzu pestré škály postojů, které se skrývají za nálepkou „nevěřící“ (projekt „Faith and Beliefs of Unbelievers“)
d) ČKA je platformou pro ekumenickou, ale i mezináboženskou spolupráci – iniciativa Společný hlas spojuje křesťany, Židy a muslimy v České republice a čerpá zkušenosti z podobných iniciativ ve světě
e) Iniciativa „Emauzský kruh“ spojuje teology, perspektivní představitele církví (např. řeholních společností) a angažované laiky (zejména křesťany v médiích) k promýšlení vize budoucnosti křesťanství v naší zemi (stanovení priorit).
f) ČKA vytvořila platformu pro výměnu zkušeností z různých oblastí kategoriální pastorace (nemocničních, vězeňských, armádních a univerzitních kaplanů), kterou považuje za model budoucího působení církví.
g) ČKA zaštítila vznikající Asociaci duchovně doprovázejících a důležité živé Centrum křesťanské spirituality a duchovních cvičení. Vedení ČKA je přesvědčeno, že české křesťanství potřebuje rozvíjet vedle intelektuální a společenské dimenze zejména rozměr kontemplativní.
Na Valné hromadě při příležitosti 30. výročí svého vzniku členové rovněž schválili dopis prezidentce Slovenské republiky Zuzaně Čaputové, v níž vyjadřují podporu její výzvě, aby se křesťané stavěli proti jazyku nenávisti a usilovali o spojení v rozdělené společnosti.
Dále odeslali dopis prezidentu Německé biskupské konference kardinálu Reinhardu Marxovi a prezidentu Centrálního výboru německých katolíků prof. Thomasi Sternbergovi, v němž vyjádřili hlubokou sympatii a podporu iniciativě katolické církve v Německu „synodální proces“. V dopise stojí: „Současná situace v církvi je jistě krizí určitého typu křesťanství, ale zároveň je i kairos pro obnovu církve a prohloubení víry.“ V dopise stojí: „Současná situace v církvi je jistě krizí určitého typu křesťanství, ale zároveň je i kairos pro obnovu církve a prohloubení víry.“
V programovém dokumentu ČKA, schváleném na Valné hromadě 18. ledna, se mimo jiné píše:
„Pamětlivi slov Jana Pavla II. při jeho první návštěvě Československa se nechceme nostalgicky vracet k minulosti, nýbrž chceme budovat chrám svobodné společnosti v síle toho, k čemu křesťané v době pronásledování uzráli. Proto i nadále chceme rozvíjet odkaz osobností, které prošly utrpením perzekucí a stali se protagonisty obnovy církev v duchu 2. vatikánského koncilu – za všechny jmenujeme Josefa Zvěřinu a datu Otu Mádra.
Chceme i nadále rozvíjet dva ze tří hlavních úkolů, které papež Benedikt XVI. označil za priority církve v Čechách: vzdělání a upřímný dialog s agnostiky a duchovně hledajícími.
Plně podporujeme reformní snahy papeže Františka, jeho úsilí o překonání klerikalismu, posílení synodálního principu, povzbuzení laiků a uznání důstojnosti žen v církvi, jeho úsilí o mír a sociální spravedlnost a zodpovědnost za přírodu, celé Boží stvoření.
S porozuměním sledujeme iniciativu německých biskupů, kněží i laiků „synodální proces“ – cestu upřímného a otevřeného dialogu o vážných problémech současné církve a vysíláme na toto jednání své zástupce jako pozorovatele. Uvědomujeme si, že obdobný proces dialogu je potřebný i v naší církvi a uděláme vše proto, aby Česká křesťanská akademie byla aktivním nositelem toho dialogu.
Se znepokojením sledujeme snahy zneužívat symboly a rétoriku křesťanství k podpoře nacionalismu, populismu a politického extrémismu zejména v zemích „visegradské čtyřky“. Odmítáme šíření strachu a beznaděje a jazyk nenávisti.
Podporujeme projevy solidarity s potřebnými, s obětmi válek a bídy, zejména s dětmi. Myslíme také na oběti sexuálního a psychologického zneužívání a odmítáme snahy bagatelizovat tyto problémy v církvi. Chceme přispět k tomu, aby církev podle slov Jana Pavla II. byla „domem ze skla“.
Uvědomujeme si, že křesťané jsou menšinou v české společnosti, chceme však být tvořivou a plodnou menšinou, solí a kvasem. Česká křesťanská akademie proto hledí do budoucnosti s pevnou vírou a nadějí.“
Tomáš Halík, prezident ČKA