Hejtmana Ing. Evžena Tošenovského navštívili 3. 6. 2008 v Ostravě biskup ostravsko-opavský František Václav Lobkowicz a Dr. Irena Sargánková, mluvčí České biskupské konference s Danielem Kvasničkou. Setkání s představitelem Moravskoslezského kraje a předsedou rady Asociace krajů České republiky patří k cestám za regionálními politiky, které podniká kampaň cirkevnimajetek.cz
Rozhovor se týkal návrhu zákona o narovnání vztahů státu a církví projednávaného tentýž den ve sněmovně. Myšlenku zákona označil hejtman Tošenovský jako „výsostně politické řešení“, které napomůže nové definici postavení církví a náboženských společností v životě České republiky a dá nový rozměr spolupráci na podstatných úkolech ve společnosti. Přítomní se shodli, že „v první řadě nejde o čísla, ale o důležité pojmy a signály pro veřejnost, která s křesťanskou historií státu i budoucími úkoly církví a náboženských společností musí počítat.“
Přítomní se shodli, že název restituce neodpovídá skutečnosti a žádným řešením není možno zcela navrátit minulost. Církve ani stát to nemají v úmyslu a podmínky sousedního Polska a Německa není možné a ani rozumné zavádět. Zkušenosti Moravskoslezského kraje ukazují, že se církve dokážou zapojit do služby tam, kde je to zapotřebí k užitku všech.
Současná diskuse však vzájemnému porozumění mezi občany nepřispívá. Schůdné řešení zákona bylo zpochybněno a bude k užitku, když se všem stranám podaří najít řešení, které by vedlo ke zkrácení času výplaty náhrady za nevydaný majetek a redukci let přechodného období. „Ochota k jinému splátkovému kalendáři by jistě prospěla srozumitelnosti narovnání vztahů,“ soudí moravskoslezský hejtman Tošenovský.
Zákonu chybí dostatečně silná politická osobnost, která by jej představila jako prospěšné řešení budoucnosti. Vzbouřené emoce hrající na notu závisti, národní chudoby a údajné nespravedlnosti zabraňují velkorysému jednání i střízlivé kalkulaci. Z hlediska státního rozpočtu nepředstavuje výše náhrady žádné velké ohrožení. Hejtman se domnívá, že zákon může být přijat i v této podobě, ale pokud přijat nebude, nepůjde také o žádnou tragédii. Tím spíše, že by měla současná diskuse být začátkem důkladného hledání řešení, které by bylo uvedeno do života do dvou let. Pokud bude provázet zamítnutí návrhu tento jasný cíl, nynější zápas nebude marnou prací.
„Pro církve a náboženské společnosti by po nynější diskusi nebylo příliš příznivé získat prostředky vypočtené zákonem,“ soudí Evžen Tošenovský. Veřejné mínění by navrácení majetku a vyplacené náhrady vnímalo jednoznačně negativně.
Získaný čas v odloženém projednávání musí být pro církve dostatečnou lhůtou pro to, aby prokázaly, že se nejedná o dar či dotaci církvím, ale o pokus nahradit alespoň některé škody způsobené komunistickou totalitou. Zároveň odložením získaly církve a náboženské společnosti čas představit svou práci a přesvědčit spoluobčany o její užitečnosti. Povědomí o práci a dosahu činnosti církví je mizivé a místy i zkreslené. Církve a náboženské společnosti musí také představit samy sebe, nejenom spoléhat na média veřejné služby a sekulární žurnalistiku.
Daniel Kvasnička, cirkevnimajetek.cz