Makroekonomické důsledky zákona o majetkovém vyrovnání mezi státem a církvemi

Tiskové středisko ČBK

Na tiskové konferenci v rámci kampaně "Kdo, co a komu", která se konala 25.3.2008, hovořil o návrhu zákona o majetkovém vyrovnání, schváleném 2.4.2008 vládou, z pohledu makroekonomiky hlavní ekonom ČSOB, Martin Kupka.

 

Praha: Na začátku Martin Kupka předeslal, že nebyl účastníkem jednání mezi státem a církvemi o restituci církevního majetku. Organizátory kampaně byl požádán, aby se ex post podíval jako laik a makroekonom na závěry, k nimž došla vládní komise, a pokusil se elementárním způsobem na základě informací z veřejných sdělovacích prostředků (důvodové zprávy k zákonu neměl k dispozici) specifikovat jejich makroekonomické důsledky pro Českou republiku.

 

"Když jsem se podíval na objem vraceného majetku, zajímalo mě, jakou představuje část z celkových výměr příslušného druhu nemovitostí v České republice. Bylo to vesměs méně, než jsem očekával. Pod restituci spadá asi 1,7% zemědělské půdy, 7,1% lesů, 2,2% vodních ploch, 0,5% zastavěných pozemků a 0,5% výměr v položce ostatní nemovitosti. Mohli bychom sice výměry sečíst a dospěli bychom k nějakému číslu, ale bylo by to příslovečné sčítání hrušek s jablky a nemělo by to žádný smysl," uvedl k této základní otázce.

 

Navracené nemovitosti byly expertně oceněny na 134 mld. korun, z toho 83 mld. má být vyplaceno v podobě finanční, 51 mld. v podobě naturální. Jako makroekonom si položil další otázku: jak velká je suma 134 mld. v porovnání s ekonomickými výkony ČR nebo s objemy peněz, které protékají veřejnými financemi, zejména jejich výdajovou stránkou? Ministerstvo financí ve své poslední makroekonomické predikci udává, že v roce 2008 by měl HDP (hrubý domácí produkt, neboli nejběžnější ukazatel celkového ekonomického výkonu, který ekonomové používají) dosáhnout v České republice výše 3.843 mld. korun. Dělením zjistíme, že  134 mld. korun představuje asi 3,5% očekávaného HDP v roce 2008. Pokud bychom přepočetli tuto hodnotu na roční bázi, tzn. při šedesátiletém splácení vydělili 3,5% šedesáti, dostaneme podstatně menší číslo: 0,06% neboli přibližně půl promile HDP. Pro srovnání: podle zatím poslední aktualizace konvergenčního programu, který předkládalo ministerstvo financí do Bruselu, mají výdaje veřejného sektoru v roce 2008 dosahovat hodnoty 42,4% HDP.

 

Další věc, která Martina Kupku jako makroekonoma zajímala, byl vliv plánované změny obhospodařovatele na využití majetku, na jeho produkční kapacitu. "Jsem přesvědčen, že předkládaný návrh je v tomto ohledu zásadně pozitivní, protože majetek se ze zhoubně neurčitého stavu, v němž se nyní nachází, dostane do rukou konečných vlastníků, přičemž tito vlastníci v obou případech - ať se jedná o obce nebo o církevní subjekty - uvažují na rozdíl od řady jiných vlastníků v dlouhodobější perspektivě a rozhodují konsensuálně, s přihlédnutím k zájmu širší komunity. Obcím odblokování církevního majetku a možnost s ním volně nakládat umožní mj. čerpat další prostředky z fondů EU a organicky se rozvíjet," uvedl.

 

A další otázka, kterou si musel položit, byla, zda očekávaným důsledkem vládního návrhu bude odstranění majetkových křivd spáchaných na církevních subjektech, nebo pouze jejich zmírnění, nebo se církve dokonce neoprávněně obohatí. Názory české veřejnosti se v tomto bodě zjevně velmi liší. Restituce v České republice nebyly od počátku transformačního procesu v 90. letech 20. století nikdy koncipovány jako úplné odstranění majetkových křivd, ale pouze jako jejich zmírnění. Jedná se tedy i v případě nyní navrhovaných církevních restitucí o "pouhé" zmírnění křivd, nebo nikoliv? Podle Martina Kupky se jedná skutečně jen o zmírnění křivd. Nebyla prolomena restituční hranice roku 1948, nevrací se ušlý zisk, nekompenzuje se znehodnocení aktiv, k němuž v řadě případů došlo, a podle všeho se nevrátí ani všechen majetek, který byl kdysi církvím neprávem odebrán.

 

"Nakonec si dovolím poslední poznámku, která sice není úzce ekonomická, ale myslím si, že je také důležitá. Naše transformační období bylo negativně poznamenáno tím, že mnohdy nedostatečně fungovaly instituce, jejichž úkolem je definovat či vymáhat právo a ve společnosti nepanovaly dostatečná úcta a respekt k právnímu řádu. Myslím si, že to negativně poznamenalo i naši ekonomiku. Chystá-li se nyní stát po mnoha letech konečně splnit ve vztahu k církvím závazky, které na sebe veřejně vzal na začátku devadesátých let, může tím splatit alespoň část dluhu, vzniklého v oblasti budování a posilování právního vědomí v České republice," ukončil své vystoupení Martin Kupka.