- Die Presse, 3. 2. 2009 Paul M. Zulehner.
Jmenování faráře Wagnera lineckým světícím biskupem ve mně vzbuzuje zároveň hněv i smutek. Protože toto církevně-politické rozhodnutí je z církevně-politického hlediska špatné a pastoračně vysoce škodlivé: je to signál sebezničení, vede k stažení a ústupu do ghetta a k další ztrátě biskupské autority.
1. Sebezničení
V roce 1987 bylo ve Vídni učiněno téměř stejné rozhodnutí. Proti všeobecné vůli kléru a věřících byl arcidiecézi vnucen Kurt Krenn coby světící biskup. Přály si ho jen malé kroužky. Následky jsou dostatečně známy a vzpomínka na ně je dosud bolestivá.
- Rakouské církvi přineslo toto rozhodnutí s následným biskupským jmenováním nejtěžší krizi za několik staletí. Možná tenkrát ti, kdo to způsobili, ani netušili, co vyvolají: ztrátu důvěry, výstupy z církve, výpovědi dobrovolníků i zaměstnanců, těžké poškození vnímání biskupského úřadu a církve samé. Kdo se z této lekce poučil, nebude takovou chybu opakovat.
- Zjevně ti, kdo zvolili Wagnera světícím biskupem v Linci, se nepoučili. O to větší je jejich vina na škodách, které nevyhnutelně budou následovat. Vedení církve – a není tím míněn jenom Řím, protože nikdo se nestane světícím biskupem, aniž by Řím chtěl – se zjevně nejen nepoučilo, ale osvědčuje i nepochopitelné sklony k sebezničení. A to v době, kdy se od církve odvrací venkovské obyvatelstvo, ženy a mládež, jak ukazuje zatím neuveřejněná studie.
- Namísto toho, aby kvůli těmto odchodům z církve zvolili pro diecézi osobu, se kterou by se mohli tito lidé ztotožnit, je světícím biskupem učiněn farář, který svůj narušený vztah k ženám demonstruje tím, že odmítá ministrantky a dává najevo pastorační tvrdost, když při pohřbech prostým lidem, kteří beztoho mají se svou vírou potíže (často právě díky církvi), znemožňuje přístup ke svatému přijímání tím, že ho vůbec nerozděluje (udělal by to i při bohoslužbách Biskupské konference, kdyby měl podezření, že ne každý biskup je hoden přistoupit ke svatému přijímání?). A jako duchovní, s nímž by právě hledající mladí lidé nacházeli dialog se také neosvědčil.
- 2. Stažení do ghetta
Jmenování povede – i ve skvělé a pastoračně odvážné diecézi Linz – k dalšímu posunu doprava. Mnozí ze středu – levé křídlo již bez toho opustilo naše řady po ztroskotání Dialogu pro Rakousko – přejdou do vnitřní emigrace nebo z církve vystoupí. Jedna mladá teoložka, kterou by si diecéze jako spolupracovnici přála, ohlásila po Wagnerově jmenování, že nyní je jí jasné, že do služeb diecéze nevstoupí. Farní rada z Mühlviertelu mi napsala, že pomýšlí na složení funkcí na protest proti tomuto vývoji. Ovšem Linec není v tomto stahování do ghetta jediným.
- Papež, který má nádherná kázání, činí v posledních měsících jedno neblahé napravo mířící církevně-politické rozhodnutí za druhým. Není možné si představit, že by jmenoval biskupského emisara, který by zpět do církve vzal Eugena Drewermann, Roberta Haighta nebo Hanse Künga. Postupoval by u těchto levičáckých disidentů stejně velkoryse jako u pravičáckých? Řekl by: na každý pád opět patříte k nám? O obsahu můžeme diskutovat později. Namísto toho máme dnes biskupy, kteří vesele odmítají Druhý vatikánský koncil v jeho ústředních bodech.
- Církev se pyšní tím, že v sobě nese Ducha svatého jako pramen. Ducha svatého symbolizuje holubice. Ale jak může pták létat, když jsou mu přistřižena křídla? Dosavadní vývoj činí církev neschopnou rozletu, sama se stahuje do klece - a to v době, která vyžaduje církev schopnou rozletu a přítomnou ve světě. Namísto toho se stále silněji ozývají vzdorné a nenaladěné lamentace. Kdo pak bude ještě církvi naslouchat?
- 3. Ztráta autority
Linecké rozhodnutí je škodlivé i proto, že autorita biskupa utrpí těžké škody. Biskup Ludwig Schwarz rozhodně nepožívá pověsti pokrokového biskupa. Mohl říci: konzervativní jsem tu již já. Proto potřebuji někoho, kdo naváže dobrý kontakt s lidmi z veřejné církve (k níž stále ještě patří většina). Nyní si nechal vnutit muže, vedle něhož už napravo není místo. To bohužel zapříčiní pouze zvětšení propasti mezi většinou věřících a biskupským vedením. Může dojít k pastoračnímu schizmatu. Je také jisté, že za stávajících podmínek není na obzoru žádná pastorační obnova. Základní nálada je takováto: čekat na příštího biskupa a zabránit tomu, aby se Wagner stal Schwarzovým nástupcem (plán, který se ve Vídni naštěstí nepovedl). V diecézi Linz bude stále méně lidí naslouchat biskupovi. Nálada bude rezignovaná a to v době, v níž se nabízí pro církev zcela nová šance, neboť spirituální hlad roste a kvůli šílenství finančníků bude přibývat lidí, kteří budou potřebovat solidaritu církve.
- Webové stránky prof. Paula M. Zulehnera naleznete zde.