Nové přikázání pro polské kněží by mohlo znít Neopíšeš. Římskokatolická církev v sousední zemi totiž zveřejnila novou směrnici, v níž duchovním radí, jak se při tvorbě kázání inspirovat už zveřejněnými texty jiných kněží a zároveň neporušovat zákon tím, že z nich budou doslova opisovat celé pasáže. Píše o tom agentura AP.
Publikace s názvem Opisovat nebo neopisovat? je pokusem, jak stanovit určitá pravidla v době, kdy krádeže textů cizích kázání doslova bují. Epidemie opisování přitom nezasáhla jen duchovní v Polsku, ale i v ostatních zemích, například ve Spojených státech.
Pokušení je o to silnější, že mnoho farností vyvěšuje kázání na internetových stránkách, a ke krádeži proto stačí několik kliknutí myší. Stejně dostupné jsou i knihy a časopisy, z nichž mohou duchovní také libovolně čerpat. Podle Wiesława Przyczyny, jednoho z autorů polské směrnice, navíc existuje mezi opisováním, citací cizího kázání a pouhou inspirací jen velmi tenká hranice.
V americké Severní Karolíně se v roce 2004 kvůli opsaným kázáním vzdal duchovního úřadu evangelický kněz E. Glenn Wagner. K podobným přečinům se pak přiznali i další jeho kolegové.
V Polsku nyní kněžím, kteří budou usvědčeni z opisování cizích kázání, hrozí tučné pokuty nebo dokonce tři roky ve vězení - obviněn nebo dokonce odsouzen ale zatím nebyl nikdo. Pomůckou by pro kněží měla být i zmiňovaná kniha o 150 stranách, kterou si teď může 28.000 polských duchovních pořídit za cenu kolem 30 zlotých (asi 220 korun).
Przyczyna, který působí na krakovské teologické akademii, vysvětluje, že pasáže z existujících kázání je možné využít jen tehdy, pokud kněz uvede zdroj své inspirace. "Musíme dát jasně najevo: Tenhle text jsem nenapsal sám," říká teolog. "Pokud kněžím cit (pro uvádění zdrojů) schází, měli by se alespoň řídit zákonem." Na kázání stejně jako na další díla se totiž vztahuje autorský zákon.
V zemi, kde 90 procent z 38 milionů obyvatel je věřících a pravidelně navštěvuje nedělní mše, se může plagiátorství stát obrovským problémem. Kněží by totiž měli požívat i morální autority, a pokud opisují, jen těžko se mohou stát pro věřící příkladem hodným následování.
"Když tvrdíme, že kázat znamená učinit posluchače svědky naší osobní víry, jak můžeme použít cizí text?" ptá se Przyczyna. "Je to faleš, která se vkrádá do kázání o Boží pravdě."
Teolog to dokládá na vlastních zkušenostech. Vzpomíná například na setkání s jeptiškou, která přestala navštěvovat mše v nejbližším kostele poté, co zjistila, že kněz slovo od slova přeříkal kázání, které si předtím přečetla na internetu. V jiné farnosti si věřící do kostela přinesli kopii kázání, které pro danou neděli našli na internetovém serveru, a když je slyšeli z úst svého duchovního, šli ho za plagiátorství osobně pokárat.
Představitelé církve tvrdí, že krádeže cizích textů jsou doménou mladších kněží, kteří se na internetu dobře orientují a nemají zkušenosti s mluvením na veřejnosti. Przyczyna ale chce věřit, že díky jeho příručce se o tomto problému začne víc mluvit a že kněží se budou od nynějška bát mluvit v kostele cizími slovy. Nebo se alespoň za opisování z cizích kázání budou víc stydět.
Zdroj: Křesťan Dnes