Přinášíme prvních deset blogů nominovaných do letošního ročníku soutěže.
Jejich pořadí v článku nemá žádný význam pro další průběh ankety.
1.
Název blogu: Kumbaya
Autor: Papo (Pavel Duchan)
2.
Název blogu: křída a balící papír
Autor: Alweryon (Vít František Raška)
Zastavme se a zaposlouchejme se do toho, co říká naše vlastní srdce. Dotkneme se tak možná mnoha bolestí i spousty hněvu. Možná se dotkneme také osamělosti a mučivé úzkosti.
Pak ale zaslechneme i cosi, co je ukryto ještě hlouběji. Uslyšíme hlas Ježíšův, hlas Boží. A zjistíme, že v našem srdci se jakýmsi tajemným způsobem ukrývá Kristovo srdce, a tehdy uslyšíme tato slova: „Miluji tě. Jsi v mých očích drahý a vzácný.“
Pán ať je před vámi, aby vám ukazoval správnou cestu.
Pán ať je při vás, aby vás mohl brát do své náruče a chránit vás.
Pán ať je za vámi, aby vás bránil před záludností zlých lidí.
Vatikán 23. júna – Kresťan, ktorý kráča vpred – trebárs aj „pokrivkávajúc alebo padajúc“ – je vždy lepší než ten, ktorý sa zo strachu uzavrie pred zmenami a ustrnie. Aj týmito slovami sa dnes pápež František prihovoril účastníkom 75. kongresu hnutia Serra International, ktorých prijal v Aule Pavla VI.
Chystáme svatbu a při tom narážíme na tradice, které už nemají smysl, např. kde se sejít před obřadem, zda chtít rodičovské požehnání před svatbou a jak to udělat, když jedni rodiče by si to hodně přáli a pro druhé je to jen starobylý zvyk, který se do dnešní doby moc nehodí. Podobné úvahy můžeme číst v bohaté internetové diskusi na téma rodičovského požehnání. Otázky mají jak děti, tak rodiče, kteří by rádi dětem požehnali.
O tradičních podobách zbožnosti ve světě zvýšené mobility, prudce se rozvíjejících informačních technologií a všudypřítomné masové kultury hovoříme s pastorálním teologem a knězem Tovaryšstva Ježíšova PAVLEM AMBROSEM.
Vatikán/Vilnius. Zítra, tedy v neděli 25. června, bude připočten mezi blahoslavené litevský arcibiskup Teofilius Matulionis (1873-1962), vězeň gulagu i dalších kriminálů, jehož život zrcadlí pohnuté osudy jeho země v první polovině 20. století.
Církev by se sice neměla vyjadřovat ke každodenní politice, ale politiku nejde nechat jen v rukou politiků, myslí si teolog.
V době vládní krize vyzvali biskupové k modlitbě k vyřešení celé situace. Tomáši Halíkovi se to moc nezamlouvalo: „Mně to připadá slabé. Když už jednou církev zvedne hlas, musí říct něco jiného než: Modlíme se. Protože to má v popisu práce. To není nic nového. Tím se u vrchnosti nenarazí, ale ani se tím moc neřekne.“
Církev se musí vyjadřovat k politice
